Canneský deník Šimona Šafránka 5: Scorsese a Glazer vyprávějí o genocidách s režijní bravurou
Dva filmy, o kterých se letos v Cannes nejvíc mluví, se promítaly během prvního festivalového víkendu. Oba zobrazují figury, které se aktivně podílejí na vraždění celého etnika. Jde o epické drama Martina Scorseseho Killers of the Flower Moon a o volnou adaptaci románu Martina Amise Zóna zájmu, již režíroval Jonathan Glazer.
Nejnovější kus Martina Scorseseho vypráví skutečný příběh indiánského kmene Osedžů. Tak dlouho je americká vláda přemisťovala z rezervace do rezervace, až skončili v nehostinné Oklahomě. Zde ovšem indiáni objevili ropu. Psal se začátek 20. století, Osedžové začali svou zem pronajímat těžařům a během pár let se stali nejbohatší komunitou Spojených států. S penězi však nemohli volně nakládat, měli přidělené bílé poručníky, běloši jim v rezervaci účtovali jiné, značně přemrštěné ceny.
Zároveň tu byli lidé jako William Hale (ve filmu ho hraje Robert De Niro), kteří vycítili šanci ovládnout kraj vlastními způsoby – vypočítavými sňatky s indiánskými dcerami a chladnokrevnými vraždami. Díky kontaktům s místní mocí a obecným rasismem ve společnosti jim tyhle praktiky vycházely dost dlouho na to, aby si začali připadat nedotknutelní. Do takové atmosféry přijíždí Haleův synovec a založením jednoduchý válečný veterán Ernest (Leonardo DiCaprio). Ten se na strýcův popud ožení s dědičkou ropného pozemku Mollie (Lily Gladstone). Dědictví ovšem nesmí zůstat mimo rodinu, tedy Haleovu rodinu, a tak Ernest stojí před otázkou, zda miluje víc peníze, nebo Mollie.
Dvě stě minut dlouhá adaptace knihy Davida Granna se v Cannes promítá mimo soutěž a má nejlepší úvod, jaký jsem letos na festivalu viděl. Je to typický Scorsese : ohromný smysl pro hudbu, zde bluesové klasiky s akcentem na živelný rytmus, střihovou zkratku, ale také schopnost sehnat tolik peněz, aby výpravné scény působily opravdu velkolepě. Leonardo DiCaprio předvádí životní výkon, byť v pozdějších pasážích především připomíná Marlona Branda v Apokalypse. S přibývajícím časem se ale příběh vylévá z břehů: tu jsme na černošských masakrech v Tulse, tu navštívíme žánr policejního procedurálu... Celkově mi tak snímek připadá vhodnější ke zhlédnutí na části než na jeden zátah. Killers of the Flower Moon bude v českých kinech k vidění od podzimu.
Scorsese sklidil za svou novinku několikaminutové ovace ve stoje a stejně oslavné recenze, stejně jako velmi volná adaptace románu Martina Amise Zóna zájmu v režii Jonathana Glazera. Studenýma očima sledujeme počínání Rudolfa Hösse (Christian Friedel), který významně „zefektivnil“ chod vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Se svou rodinou žije ve vilce hned za zdmi tábora. A zatímco z dálky slyšíme křik, výstřely a neúnavné výhružné hučení vysokokapacitních pecí, tady Hössova žena Hedwig (Sandra Hüller) sází květiny a zkouší si kožichy zabavené vězenkyním. Zatímco Höss sám spíše vykonává práci, kterou je třeba dělat, Hedwig vyloženě využívá všechny „výhody“ své pozice – morálku ale nehledejme ani u jednoho z manželů.
Zóna zájmu je režijně vzato bravurní práce s promyšlenou kamerou, střihem i zvukem. Soustředěné výkony herců propůjčují extrémně negativním postavám chladnou odcizenost. Hrůzy koncentráku zůstávají za zdí, především v podobě zvukových efektů. Divák, který kontext zná, odchází otřesen. Asi bych ale chtěl, aby postavy alespoň trochu reflektovaly své jednání.
