Ať rým dál zůstává s touto krajinou... Česká slam poetry slaví dvacetiny
Nejspíš nejvelkolepější akce v historii tuzemského slamu proběhla ve čtvrtek 25. května v pražské Lucerně. Za účasti nejzářivějších hvězd (snad jen dvojnásobný mistr ČR Rimmer chyběl) si na pět set diváků mohlo zopakovat, co mají na téhle umělecké disciplíně tolik rádi.
Bezmála pětihodinový večer poezie, show, starých známých kousků, aktuálních improvizací a muziky moderovaly momentálně nejznámější tváře slamu, Dr. Filipitch a Anatol Svahilec. Hned v úvodních minutách s překvapením seznali, že v plném sále jsou přítomni i diváci, kteří na slam dorazili poprvé. Takových patnáct dvacet zdvižených paží bude v následujících pěti hodinách třeba přesvědčit o kvalitách žánru rozkročeného mezi recitaci autorské poezie a divadlo.
U kormidla Filipitch a Svahilec
Lepší příležitost si zmínění nováčci nemohli přát: vystoupilo celkem jedenadvacet notoricky známých performerů, kteří český slam během uplynulých dvou dekád pomáhali utvářet. Nahrávky jejich nejlepších vystoupení si pak diváci mohli odnést v podobě výběrového vinylového sborníku, natočeného v Café V lese (k dnešnímu dni zbývá asi osmdesát dvojelpíček; k objednání jsou na www.slampoetry.cz).
Filipitch a Svahilec v úvodu zavzpomínali na otce zakladatele, který k nám slam poetry dovezl – překvapivě to byl básník, spisovatel a nakladatel Martin Reiner, jenž bohužel nebyl přítomen („omluven ze zdravotních důvodů“). Vůbec první mistrovství republiky ve slamu proběhlo roku 2003, ovšem tento slavnostní večer v Lucerně nemá být kompetitivní, ale kooperativní. Koneckonců, performeři se už léta soustavně potkávají během čím dál četnějších slamerských akcí a občas po exhibicích v odlehlejších koutech republiky spí ve spacácích bok po boku na jednom pódiu. Soudržnost party byla zjevná a okruhu fandů/insiderů jistě milá.
Slamová pestrost nezná hranic
Během úvodního Bla bla slamu Anatol Svahilec provedl diváky po nehrdinských pasážích české historie, následovala Thea Sedmidubská s dialogem jejího hipsterského a jejího realistického já. Poté nastoupila skutečná ikona tuzemského slamu, jeden z prvních představitelů disciplíny, básník Bohdan Bláhovec, s oslavným slamem připraveným speciálně k dvacátému výročí: „Ať rým dál zůstává s touto krajinou,“ pronesl v parafrázi úvodního verše Modlitby pro Martu. Pak vrazil na scénu další matador, „olomoucký humorista, psychoterapeut, fotograf životních absurdit, prodavač designových rakví a vypravěč kreslených vtipů“ Jura Juráň. Po něm ze sebe vydal to nejlepší Švéd v monologu o střevních potížích a následném „zakázaném uvolnění“ v autobuse plném modelek. Ano, zabrnkal na tu nejnižší možnou strunu, ale vysloužil si ohromné ovace, pro mnohé šlo o nejvtipnější a nejlépe sehraný příspěvek večera.
Po Švédovi přišel dvojnásobný mistr ČR Jan Jílek, který se před nějakými patnácti lety v rámci českého slamu přičinil o přechod od ryzí improvizace k připravenému textu, a Ellen Makumbirofa; slamu se příliš mnoho žen nevěnuje, ale zrovna vystudovaná psycholožka, která slam poetry svého času věnovala i vlastní bakalářskou práci, je jeho kvalitní konstantou. Totální improvizaci a následný stage diving si užil Honza Dibitanzl, který si jednotlivým divákům říkal o náhodná slova, jež pak využil ve svém slamu.
S prvním vážným kusem přišla až v Irsku žijící Barbo Ra. Zatímco v zahraničí (na západ od nás) jsou běžné politicky či společensky angažované slamy na seriózní notu, Češi ve svých mikropříbězích chrlených z pódia dávají přednost legraci. Když tedy jedna z průkopnic ženského slamu u nás vyrukovala s promyšleným slamem o zneužívání v dětství s děsivým refrénem „pět až dvanáct let“ (a bohužel nešlo o trest, jaký si pachatelé těchto zločinů typicky musejí odsedět), rozparáděné publikum zamrzlo tak, že i Metoděj Constantine, mistr ČR v singl i duo slamu, měl problém je se svou improvizací na dvacet výrazů zadaných ostatními přítomnými slamery dostat opět do varu. Před přestávkou se ještě stihli publiku uklonit organizátoři a propagátoři slamových akcí Bob Hýsek a Tomáš Kůs. Zavzpomínali i na (před bezmála devíti lety zesnulou) Lenku Zogatovou, významnou osobnost brněnské kulturní scény, která v tom „jela s nimi“.
Evropský medailista i hledající Bio Masha
Moderátor večera Dr. Filipitch předvedl svůj vítězný slam z MČR 2017 Jseš tam ty, protože dobré kusy nestárnou, a pak uvedl dalšího z „founding fathers“, „Karla Kryla i Marca Pola české slam poetry“: spisovatel Jaromír Konečný se svým nezaměnitelným přízvukem, nabytým za čtyři dekády života v Německu, představil novinku z řeznictví, neveršovaný, metafyzický, zdaleka „nejliterárnější“ slam večera. Jaký skok to pak byl k dojemnému vyznání, těžko říci, do jaké míry osobní zpovědi, českobudějovického rapera a pražského novináře Šimona Felendy!
Následovali improvizátoři: veteránka Bio Masha s tématy sebelásky a balení a po ní absurdnědramatický Siegfried a Jakub Foll se svými „bizárslamy“, jež budou dle moderátorského dua „pochopeny za dvě stě let“. Bronzový medailista ME a vicemistr ČR Vašek z Aše, mladý rychlomluvka, který jako první z Čechů výrazně uspěl na mezinárodní soutěži a v září se chystá na světový šampionát do Brazílie, předvedl pohybové divadlo na téma instalování nové aplikace, což občas frustruje každého z nás. I po pěti letech od svého vzniku dobře fungoval Battle Zeman vs. Masaryk, vítězný slam Ondřeje Hrabala z MČR 2018, a nezklamali ani miláček publika a Filipitchův švagr Tukan, Kravál 123456 a Hanka Nguyen řečená Večerka. S kterými z nich se asi setkáme na listopadovém mistrovství ČR? Jisté je, že v rámci oslav dvou dekád tuzemské slam poetry program mnohých z nich značně zhoustl. Pár desítek potvrzených letních akcí najdete přehledně na www.slampoetry.cz.
