Banda sráčů od kumštu. Málokterá kapela se považuje za „fucking shit“. Snad jen Sleaford Mods
Tak dlouho (dva roky, 2021 a 2022) slibovala nejnaštvanější současná britská kapela SLEAFORD MODS, že se svým albem Spare Ribs dorazí na festival Colours of Ostrava, až konečně plní sliby letos v červenci – ale už s dalším, v pořadí sedmým albem UK GRIM, které vyšlo v březnu. Čas pro Reflex si našel ten vyšší z dvojice podivínů z Nottinghamu, na jevišti ten extrovertnější, co sebou pořád trhá. JASON WILLIAMSON (52), textař, glosátor, jízlivý, a hlavně vzteklý básník. Trochu uválený, dost unavený a hrozně uřvaný. Britský post punk. Trochu slam poet, říznutý taneční hudbou: kdo spočítá, kolikrát během koncertu zařve „fuck“, měl by mít lístek zdarma.
Ze střední vás vyhodili, pak jste pracoval v drůbežárně, call centru, ve skladu. Jakou nejhorší práci jste dělal?
Jednu jsem ani nezačal. Měl jsem pracovat jako podomní obchodník, klepat na dveře, žvanit, počítat peníze. Ale přišel jsem na nádraží se všemi ostatními zoufalci a ani jsem do práce nedojel, nikdy jsem nezačal. To by byla nejhorší práce, kterou bych kdy dělal. Jinak jsem pracoval v továrnách, všechny byly hrozné. Jakákoli práce za minimální mzdu, která je stabilní, je příšerná.
UK GRIM je album specificky o Británii, přesto oslovujete víc a víc lidí. Máte fanoušky v Německu, USA nebo třeba v Austrálii. Čím to?
Existuje spousta zemí, které se stejně jako Británie topí v politických problémech – jsou špatně vedené, veřejné služby všeho druhu se tam zhoršují, roste počet bezdomovců a inflace, mají špatné zdravotnictví, školství stojí za houby, vládne korupce… Kvůli tomu všemu se spousta lidí nemůže hnout z místa, cítí se vyloučení, snadno naletí slibům populistů. A to se určitě neděje jenom na tom našem zatraceným ostrově. Pocit frustrace je vlastně univerzální. Nemusíte přímo rozumět slovům písniček, abyste pochopili celkovou náladu.
Ostatně vám není moc rozumět, ani když člověk umí anglicky.
No právě! Ale v České republice budeme konečně hrát, poprvé! Mám radost!
Vaše popularita tady roste…
Taky se tomu divím!
UK GRIM je takové stísněné. Způsobil to covid, nebo válka?
Brexit. Jako jasně, album se odehrává ve velmi klaustrofobickém a sevřeném prostoru, je to typická lockdownová deska. Energie, která nemůže ven, izolace, to všechno jsme uvolňovali písničkami. A pak přišla válka! Víceméně vystřídala covid… Když ale tohle zasmušilý album vznikalo, netušil jsem, jak rozzlobený bude. Přitom nejsem typ vzteklouna. Jsem milý a plachý, spíš se držím vzadu. Jenže moje žena se na mě otočila a řekla: „To je tak naštvaný album, že snad už naštvanější ani být nemůže!“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
