Elitář, otec české literatury nebo kronikář doby. Jak čeští spisovatelé hodnotí Kunderovo dílo?

Radka Denemarková: Elitář a český úděl

Postihnout zásadní kunderovské jádro, ironii a povědomí o umění (evropského) románu chce ničím neztížený odstup. Na knihu o Kunderovi si musíme počkat, měla by ji napsat inteligentní, vzdělaná, citlivá mladá žena, protože Kunderův svět je světem chladné erotiky, domýšlivých patriarchálních hodnot, které žádný muž odhalit nemůže, protože je sám žije. V západních zemích čtou dnes Kunderovy pro­zaické knihy především jako sofistikované psaní o libidu, jako filozofující, výtečné studie o ero­tismu.

Kundera byl úspěšný v zahraničí a Čechy vůbec nepotřeboval. České myšlení je hluboce provinční, závistivé, uznává jen místní celebrity. Ale pozor, je to daleko složitější, Kundera byl Francouz elitářstvím i jazykem, který si zvolil. Nechtěl mít s Čechami nic společného i proto, jako by se bál, že se odkryje jeho skutečný předsrpnový příběh. O ten nestál. Už si vybájil jiný (disidentský). Je paradoxem dějin, že nejslavnějšími českými autory, které zná v jedenadvacátém století celý svět, jsou Franz Kafka a Milan Kundera. První psal německy, druhý francouzsky.

Kundera je přitom v jistém (a také paradoxním) slova smyslu poctivý, jednolitý a důsledný, choval se ke svému životu jako ke svému dílu, dílo je pouze to, za čím autor sám stojí ve chvíli bilancování, a ostatní zamlčí. A k tomu, co by se dalo nazvat „jeho“ dílem, podle něj nepatřilo, co je nezralé, co je nezdařené a co jeho život usvědčovalo z loajálnosti k předsrpnovému režimu.