Filmařka Veronika Lišková: Režijní zkušenosti z dokumentů mi pomáhají i na hraném placu

V jaké fázi je natáčení?

Scénář si z deníku vydaného v časopise Respekt ponechal s názvem Rok vdovy i půdorys jednoho roku, takže natáčení je rozděleno na bloky podle ročních období. Teď jsme odtočili letní blok, což je zhruba pětina, protože ve scénáři máme ještě samostatnou kapitolu Vánoce. Nejvíc práce nás čeká v říjnu a listopadu.

Co jste se zatím naučila z „hrané“ režie, co pro vás byl největší problém?

Spíš řeknu, co pro mě byla největší výzva: obsazení. Když děláte dokument, buď rovnou potkáte protagonistu, se kterým se nese nějaké téma, jako to bylo u Návštěvníků, nebo jsem v případě Danielova světa měla náročné téma pedofilie a následně hledala člověka, jehož životní příběh se k němu váže. Rok vdovy je nesený hlavní protagonistkou, kterou ten film nikdy neopustí. Pavla Beretová byla pro hlavní roli jasná v podstatě hned, její výkon na castingu byl naprosto přesvědčivý. Nicméně ve scénáři je řada vedlejších postav a musím se přiznat, že pro jednotlivé role pro mě nebylo vždy snadné najít herecké představitele. Intenzívně obsazení promýšlím, s každým hercem či herečkou se scházím a povídáme si nad kávou, abych si byla jistá nejen, že pro danou roli sedí typově, ale také, že s nimi budu schopná pracovat. Ale nyní na letním placu jsem měla pocit, že všechno je, jak má být.

Zuzana Pokorná je uvedená jako autorka námětu, ke scénáři jste přispěla i vy, na čem tedy má kdo jaký podíl?