Loučení s Archou a Nedomovým Rudolfinem dává vzpomenout na fenomenální 90. léta
Dvě příspěvkové organizace, Divadlo Archa a Galerie Rudolfinum, začaly fungovat v roce 1994, kdy Česko přetékalo skvělou kulturou. Nyní, po téměř třiceti letech, se loučí se svými řediteli a asi i se svou stávající podobou. Aspoň že finiš Archy bude skutečně velkolepý.
Když v kulturyplném roce 1994 svou činnost zahajovaly dvě porevolučně ustavené příspěvkové instituce, jedna městská (Divadlo Archa) a druhá státní (Galerie Rudolfinum), byla Praha pořád nadupaná novou energií. Na Pražském hradě se střídala jedna skvělá výstava za druhou. Na vyprodaném Strahově hráli Pink Floyd, v Lucerně si českou premiéru odbyli američtí Nine Inch Nails, do staré Sportovní haly jsme vyráželi na Boba Dylana nebo ZZ Top.
Divadlo Archa zahajovalo představením japonského tanečníka Mina Tanaky, který se už tehdy do Prahy pravidelně vracel za svým publikem. Ten podzim byl fenomenální, objevili se tam John Cale i David Byrne. V Rudolfinu se domácí pocty dostalo tvorbě Josefa Váchala, vystavoval tam Bruce Beasley, napřesrok třeba Louise Bourgeoisová.
Při povodních v létě 2002 byla Archa navzdory svému jménu celá utopená. Když se na podzim 2003 opět zahajovalo Minem Tanakou, prošel umělec symbolicky z holešovické strany Vltavou na Štvanici a požádal vodu, aby už zůstala v řece. Na otevíracím víkendu nemohli chybět nizozemští divadelníci Dogtroep, ostatně nizozemské kulturní fondy byly tou zásadní injekcí, inspirační i finanční, která pražské Arše pomáhala vetknout život.
Letos na podzim se po devětadvaceti letech obě instituce loučí se svými řediteli. Pro Galerii Rudolfinum bylo vyhlášeno výběrové řízení; jen mlžení o komisi i přihlášených, z nichž má vzejít nástupce Petra Nedomy, vyvolává nepříjemné otázky. To s končícím Divadlem Archa to Praha vzala za jiný konec. Budoucího principála, bývalého ředitele Nové scény Národního divadla a později prostoru Jatka78 Štěpána Kubištu, jmenovala vloni, funkce se s novým názvem ujímá v lednu. Ondřej Hrab odchází, s sebou si odnáší projekt Archa – centrum dokumentárního divadla. Loučení to bude koncentrované: vedle divadel, koncertů (Laurie Anderson, Philip Glass Ensemble a The Tiger Lillies), představení festivalu 4+4 dny a dalších akcí uzavře 18. a 19. prosince Archa svou existenci v prostorách bývalého Divadla E. F. Buriana čím jiným než dvoudenním rituálem Mina Tanaky. Díky, Archo!
