Filmová Golda Meirová (Helen Mirrenová) a její nejčernější obavy na začátku jomkipurské války: „Jestli se Egypťané dostanou do Tel Avivu, Izrael bude vymazána z mapy“

Filmová Golda Meirová (Helen Mirrenová) a její nejčernější obavy na začátku jomkipurské války: „Jestli se Egypťané dostanou do Tel Avivu, Izrael bude vymazána z mapy“ Zdroj: Profimedia.cz

Premiérka Golda Meirová na dobové fotografii z roku 1971
Jomkipurská válka, 1973: Arabské země, zejména Egypt a Sýrie, zaútočily nečekaně na Izrael. Fotografie z tankové bitvy na poloostrově Sinaj.
Golda
3 Fotogalerie

Film Golda detailně řeší selhání tajných služeb a armády v jompikurské válce. V čem se podobá dnešku?

VERONIKA BEDNÁŘOVÁ

Premiérka Golda Meirová má ve snímku izraelsko-amerického režiséra Gyue Nattiva Golda – Železná lady Izraele malinký bloček. Do něj si unaveně, smutně a pečlivě zapisuje počty mrtvých pokaždé, když přijdou zprávy z fronty. U rakví padlých vojáků, vyskládaných na přistávací ploše v Tel Avivu, pak stojí tak dlouho, než ji asistentka se slovy: „No tak, Goldo, nemůžeš tu zůstat celou noc,“ odvede z letiště. Když pak o rok později, v roce 1974, přichází Golda před Agranatovu komisi, jejíž vyšetřování rámcuje celý film, říká pevným hlasem: „Mám je všechny zapsané.“ Na závěr komisi složené z pěti mužů, která nezjistí žádné její osobní pochybení, řekne: „Můj instinkt mi říkal, že válka přichází. Měla jsem tedy mobilizovat.“

Film Golda tak není jenom portrétem Goldy Meirové, ale hlavně detailní, byť ne vždy srozumitelnou sondou do jomkipurské války v říjnu roku 1973, kterou ani ve Washingtonu nečekali a americká CIA nepředpovídala.

Jediná žena s ryze mužským vládním kabinetem a jediným „přítelem na telefonu“, americkým ministrem zahraničních věcí Henrym Kissingerem, tak de facto není jedinou hlavní hrdinkou filmu: hraje se hlavně o krizové řešení taktického a strategického překvapení, které Izraeli 6. října 1973 přichystaly dvě arabské země: Egypt a Sýrie. Ten den slavil Izrael Den smíření (hebrejsky Jom kippur), jeden z největších náboženských svátků, kdy se lidé tradičně věnují rozjímání, nejezdí autem ani veřejnou dopravou, nesledují média a ještě víc než o šabatu utlumují veškeré společenské aktivity.

Kdo tedy pochybil?

Celou anabázi dvacetidenního válečného konfliktu, který byl až do letošního 7. října považován za největší selhání izraelských tajných služeb, film vypráví postupně, chronologicky, už od března roku 1973, kdy se mezi externími spolupracovníky tajné služby objevovaly první zprávy o tom, že „war is coming“. Byla to doba, kdy Izrael usíná na vavřínech, oslaben zevnitř vlastním sebevědomím. Země, jak uvádějí úvodní titulky k filmu, není připravena čelit „následkům své pýchy“, totiž suverénní výhry v šestidenní válce z roku 1967.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!