Never more snobům z Pitchforku, kteří musejí jít v hudebních názorech vždycky proti všem
Proti gustu žádný dišputát, ale když se nějaká deska líbí celému světu a vy ji jako skoro jediní ofrfláte, trochu to smrdí. Tím spíš, když je vaše recenze plná útoků ad hominem, špatných slovních hříček a vůbec všeho jiného než názorů. Takhle se server Pitchfork postavil k novince Rolling Stones Hackney Diamonds. Radost hudebníkům ani nám nedělá prodej platformy Bandcamp. A to, co se děje kolem zásadního filmu Agnieszky Holland Hranice, to je na celou sérii Never more.
Kateřina Kadlecová: Bandcamp, obchodní a propagační platforma pro statisíce nezávislých muzikantů a kapel, už nikdy nebude jako dřív. Loni ji přímo od jejích zakladatelů koupili Epic Games, kteří ji před měsícem prodali B2B firmě SONGTRADR. Ta promptně propustila polovinu ze 118 zaměstnanců, přičemž hodlá zachovat množství i kvalitu služeb Bandcampu, jak jsou hudebníci i jejich fandové zvyklí. Moment – nedokázal už Elon Musk tím, jak podobnými metodami v pár dnech zdevastoval Twitter (R.I.P.), že masové propouštění firmě tak úplně nepomůže?
Vojtěch Rynda: The Rolling Stones jsou tady už tak dlouho, že se vůči nim vymezovaly celé generace muzikantů, posluchačů i novinářů; souřadnice vašeho místa v popkultuře jsou prostě na Stounech vždycky nějak závislé. Recenze na jejich novou desku Hackney Diamonds, zveřejněná známým webovým magazínem PITCHFORK, proto vyvolává shovívavé pobavení: jde o pubescentní plivanec, dojemný výkřik „podívejte se, jak jsem jim to natřel“. A nezáleží na tom, jaká ta deska je. Pitchfork proslul jako snobský plátek, který nejvíc chválí desky Radiohead a alba nahraná jedním prstem na dětské klávesy. Je fajn vědět, že je na něj pořád spoleh.
Veronika Bednářová: Jedna scéna z polského filmu Hranice zůstala v českém prostředí bez povšimnutí: mistrný stand-up o „současném světě“ Macieje Stuhra, mimochodem syna legendárního polského herce Jerzyho Stuhra – vtipná, ve své tragičnosti komická koncentrace frustrace, bezmoci a momentu, kdy už vám z toho, co dělá vaše vláda, prostě „bouchnou saze“. Při tomhle monologu se prý nejvíc smálo publikum v Itálii; nás se FAŠIZUJÍCÍ TENDENCE VE VLÁDĚ momentálně zas tolik netýkají, což je vlastně skvělá zpráva.
