Filmař Václav Točoman Táborský se ani v pětadevadesáti „nedotáčí“ a stále inspiruje
Byla by to velká ironie, kdyby se na křtu umíralo. Nezmar Václav Táborský vybral i tuhle vývrtku a kolaps na křtu své knihy Točoman se dotáčí rychle rozchodil. „Omlouvám se, že jsem vás šokoval ne literaturou, ale lacinými zdravotnickými triky,“ psal pak vyděšeným účastníkům akce a odjel referovat na festival v Jihlavě, kde uvedl své nestárnoucí filmy.
Křest knihy, jaký jsem ještě nezažil. Václav Táborský, filmový dokumentarista žijící v Kanadě, se dožil pětadevadesáti let. K té příležitosti vydal další díl svých pamětí a deníků, tentokrát pod názvem Točoman se dotáčí (Nakladatelství Slávka Kopecká 2023). Na jeho říjnové uvedení sezval asi dvacítku svých zdejších kamarádů a kolegů do pražského filmového klubu MAT.
Když se zábava začala rozjíždět, zhroutil se náhle oslavenec k zemi a přestal jevit známky života. Nepomáhalo ani umělé dýchání, ani přivolaná záchranka. „Je to zlé, asi krvácení do mozku,“ byla jediná informace, se kterou jsme se v rozpacích rozcházeli. Jako by se ironický název té knihy měl naplnit přímo před našima očima…
Prožil jsem tíživou noc, ale ráno jsem našel v poště šokující e-mail: „Asi to bylo tím vydýchaným vzduchem. Už jsem zase v pořádku doma.“ A pak ještě jeden: „Omlouvám se, že jsem vás šokoval ne literaturou, ale lacinými zdravotnickými triky.“
Ta Václavova kniha je plná cestovatelských a dokumentaristických postřehů a nevšedních zážitků z posledních deseti let, mj. z tandemového seskoku padákem k devadesátinám, který si letos v říjnu k dalšímu výročí zopakoval. Jedna z posledních kapitol má název Nekvílet! a je stejně jako ostatní výzvou k činorodému a aktivnímu životu i v tak pozdním věku, jako je ten jeho.
Žádná prázdná proklamace: bezprostředně po kolapsu se Táborský účastnil Mezinárodního festivalu dokumentárních filmu Ji.hlava, kde měl samostatnou sekci svých snímků a odkud hned reportoval: „A Jihlava byla taky výborná. Jednak o mne pečovaly dvě půvabné Jihlavanky, druhak jsem byl opravdu překvapen, že z asi 12 mých filmů z 60. let se snad 9–10 dá ukazovat i dnes a mají co říct i současným divákům.“
Ano, třeba takové Dějiny na 8 (1968) zcela určitě, stejně jako jejich tvůrce, nezmar na 8.
