Roy Lichtenstein, Yoko Ono a Bienále v Benátkách. Nejočekávanější výstavy Evropy první poloviny roku
I letošní rok přináší velké množství uměleckých projektů ve velkých evropských městech, i letos budeme muset my z Čech za nimi jezdit do zahraničí. A nutno dodat, že je za čím. Níže představujeme desítku z těch nejatraktivnějších v Německu, Rakousku, Itálii, Francii nebo Velké Británii.
Roy Lichtenstein ve Vídni, Yoko Ono v Londýně, surrealisté v Bruselu. A to není vše. Až budete v první polovině roku cestovat po Evropě, nenechte si ujít některou ze zásadních výstav.
Pokračování 2 / 11
Olympiáda umění v Benátkách
60. Biennale Arte
Arsenale, Giardini a mnoho dalších lokací po Benátkách, 20. dubna. – 24. listopadu
Byznys, turistika i zvýšený zájem o umění ovlivnily fakt, že na zahájení Benátského Bienále se už nejezdí začátkem června ani v květnu jako v desátých letech, ale už v polovině dubna. Olympiáda umění, jak bývá benátské oslavě kreativity přezdíváno, letos po několikadenním preview pro profesionály, média a sběratele začíná už 20. dubna. První malé vítězství si mohou připsat česká média, kterým se proti původním plánům podařilo dotlačit Národní galerie k alespoň provizornímu zastřešení, a tudíž zpřístupnění Pavilonu České a Slovenské republiky v Giardini. A tak Eva Koťátková, která nás bude v Benátkách zastupovat, nebude muset vystavovat v Arsenale, druhém centru akce, ale v „našem“ pavilonu mezi třiceti dalšími vybranými zeměmi v Giardini. Druhou českou stopou na 60. bienále umění pak bude představení prací jedné z ve světě nejuznávanějších tvůrkyň stylu art brut Anny Zemánkové (1908–1989). Bude zastoupena v hlavní mezinárodní výstavě, které její kurátor Brazilec Adriano Pedrosa vetkl motto: „Cizinci všude.“ Vedle národních pavilonů a prezentací, mezinárodní výstavy a několika desítek doprovodných programů Benátky pravidelně nabízejí i spoustu zpravidla skvělých, nezávisle připravených výstav. Jednou z těch, které rozhodně přitáhnou pozornost, je například projekt představující tvorbu holandsko-amerického malíře Willema de Kooniga v Gallerria dell´Academia
Pokračování 3 / 11
Oslava století surrealismu v Bruselu
IMAGINE! 100 let mezinárodního surrealismu
The Royal Museum of Fine Art, Brusel, Belgie, 21. února – 21. června
Královské muzeum výtvarného umění (The Royal Museum of Fine Arts of Belgium) společně s pařížským Centre Pompidou uchopily stoleté výročí od vzniku prvního surrealistického manifestu André Bretona a při této příležitosti připravily velkou mezinárodní putovní výstavu IMAGINE!, která se po Bruselu a později Paříži ještě podívá do Hamburku (Kunsthalle), Madridu (Mapfré) a nakonec i do americké Filadelfie. Základem je na 130 obrazů, prací na papíře, soch, objektů nebo asambláží od velkých jmen jako Max Ernst, Giorgio de Chirico, Salvador Dalí, Joan Miró nebo Dorothea Tanning. Souběžně s výstavou světového surrealismu pak v bruselském BOZAR připravili výstavu mapující místní surrealismus Histoire de ne pas rire. Le Surréalisme en Belgique (21. února – 16. června)
Pokračování 4 / 11
Mistr abstraktního expresionismu v Paříži
Mark Rothko
Fondation Louis Vuitton, Paříž, do 2. dubna
Desátou sezónu slaví v současnosti jedna z nejvýznamnějších výstavních institucí v Paříži, Louis Vuitton Foundation, v úžasných prostorách v Boloňském lesíku dle návrhu Franka Gehryho první velkou retrospektivní výstavou Marka Rothka, klasika amerického abstraktního expresionismu, ve francouzském hlavním městě po dvaceti pěti letech. Vystavují na 115 prací zapůjčených nejen z největších institucionálních sbírek, jako je Phillips Collection a National Gallery of Art z Washingtonu nebo londýnské Tate, a od soukromých sběratelů, ale i z rodinné pozůstalosti. Lotyšského rodáka (1903, Daugavpils – 1970 New York) představují nejen jako zásadní postavu amerického poválečného umění, ale i jako umělce, který se k abstraktní zkratce propracoval přes surrealismus a práce s upravenou figurací a krajinomalbou.
Pokračování 5 / 11
Vizionář modernismu
William Turner, Three Horizons
Lenbachhaus, Mnichov, do 10. března
Dodnes je anglický malíř Joseph Mallord William Turner (1775–1851) mnohými považován ze vizionáře, který otevřel cestu modernismu. Barva v jeho obrazech dosáhla na tehdejší zvyklosti až nevídané svobody. Turner experimentoval s konvencemi, integroval přírodní vědu, mýty i historii… Výstava v mnichovském Lenbachhausu se podle kurátorů „zabývá i otázkou, jak se umělec školil, ale také jak pracoval na své sebeprezentaci. Ostatně sám budování mýtu o své osobě hojně napomáhal. Výstava zkoumá i veřejné postoje, které zastával například během výstav v Královské akademii v Londýně. Proto také reflektuje odezvy, kterých se Turnerovi dostávalo od jeho vrstevníků, kolegů umělců i kritiků.“
Výstava Tři horizonty připravená ve spolupráci s Tate Britain, která uchovává jeho rozsáhlou pozůstalost, představuje přibližně čtyřicet obrazů a čtyřicet akvarelů, které doplňují i skicy z nejrůznějších období jeho tvorby.
Pokračování 6 / 11
Yoko v Tate
Yoko Oko, Music of the Mind
Tate Modern, Londýn, 15. února – 1. září
Vdova po Johnu Lennonovi, s jejíž tvorbou jsme se začátkem století měli možnost setkat i v Praze v Museu Kampa, se 18. února dožívá 91 let. V londýnské Tate jí proto připravili velkou profilovou výstavu složenou z 200 prací nejrůznějších formátů a médií, jež ilustruje její široké multidisciplinární rozkročení. Mapuje více než sedm dekád její kariéry už od poloviny padesátých let 20. století s akcentem na dobu, kdy v Británii (do roku 1971) žila s Johnem Lennonem. Vzpomenout tedy dá i na radikální projekty jako Cut Piece (1964), kdy návštěvníky vyzývala, aby z ní postupně odstřihávali kusy oblečení, jako podklady pro později zakázaný film č. 4 (Bottoms), který vznikal jako mírové prohlášení. Tate Modern výstavu připravila s Kunstsammlung Nordrhein-Westfalen z německého Düsseldorfu, kde mimo jiné příští měsíc začíná další očekávaná výstava Hilma af Klint a Wassilly Kandinsky Dreams of the Future (od 16. března do 11. srpna).
Pokračování 7 / 11
Stoletá výstava spoluzakladatele amerického popartu
Roy Lichtenstein: A Centennial Exhibition
Albertina, Vídeň, 8. března – 14. července
Londýnská Christie´s připomíná, že od poslední velké evropské retrospektivy jednoho ze zásadních představitelů pop artu Roye Lichtensteina v Tate Modern už uplynula více než dekáda. Na podzim by oslavil 100 let od svého narození, a tak se mu ve vídeňské Albertině rozhodli uspořádat rozsáhlou Stoletou výstavu. Mimochodem právě letos se po čtvrt století loučí s ředitelskou funkcí Klaus Albrecht Schröder, který za tu dobu povýšil Albertinu opět mezi nejdůležitější muzea Evropy. Ve Vídni otevřel druhý výstavní dům a do už tak rozsáhlého fondu získal několik velice ceněných sbírek včetně Batlinerovy sbírky, jejíž část jsme měli možnost vidět i my na výstavě ve Veletržním paláci 2011.
Základem letošní lichtensteinovské výstavy bude rozsáhlý dar asi 100 děl od Roy Lichtenstein Foundation, jejíž součástí jsou i ikonická díla jako „Look Mickey“ a „Popeye“ spolu s černobílými obrazy, smaltovanými krajinami a reinterpretacemi prací od Pabla Picassa nebo Jacksona Pollocka. Mezi zápůjčkami pak organizátoři jako nejdůležitější uvádějí rané dílo „Drowning Girl“, které Lichtenstein premiérově představil v roce 1963 na své druhé samostatné výstavě pořádané proslulým galeristou Leem Castellim – zapůjčilo newyorské MoMA, jež práci do sbírek získalo v roce 1971.
Pokračování 8 / 11
Mistr nizozemského portrétu
Frans Hals
Rijksmuseum, Amsterdam, 16. února – 9. června
Po extrémně úspěšných výstavních blockbusterech Vermeera a Rembrandta letos amsterdamské Rijksmuseum přichází s výstavou věnovanou tvorbě dalšího z klasiků nizozemské malířské školy Franse Halse, který většinu svého života strávil ve městě Haarlem. Je to po třiceti letech vůbec první retrospektiva autora, který se proslavil v první polovině 17. století.
Představeno bude přibližně 50 nejslavnějších obrazů, z nichž mnohé pochází z prestižních mezinárodních sbírek. Kurátoři zdůrazňují Halsovu pověst jako jednoho z nejinovativnějších umělců 17. století známého svižným a impresionistickým malířským stylem. Jeho portréty regentů, hudebníků, dětí nebo šarmantních dam i po čtyřech stech letech od svého vzniku stále dýchají životem. Tu náznak úsměvu, jindy ruka nonšalantně položená na boku a příště výbuch smíchu. Promo materiály amsterdamského královského muzea také upozorňují na z jejich pohledu zásadní moment – návrat nejslavnějšího Halsova obrazu Smějící se kavalír (The Laughing Cavalier, 1624) do Nizozemska. Ten poprvé po více než 150 letech zapůjčila Národní galerie z Londýna.
Pokračování 9 / 11
Kiefer ve Florencii
Anselm Kiefer: Fallen Angels
Palazzo Strozzi, Florencie, 22. března – 21. června
Anselm Kiefer, jeden z největších žijících německých malířů současnosti, se po dvou letech vrací s velkou výstavou do Itálie. Není divu, ta předloňská v Dóžecím paláci v Benátkách byla zaslouženě hodnocena jako jeden z nejlepších výstavních projektů světa roku 2022. O Padlých andělech mluví její kurátor a také šéf programu pořádajícího florentského Paláce Strozzi jako „o výstavě, která připomene Kiefera jako umělce, který se osvědčil jedinečným přístupem, jak překlenout propast mezi historií a současností nejen umělecky, ale i myšlenkově“. Základem výstavy je vedle několika nových prací konvolut jeho slavných obrazů, které jsou často interpretovány jako fyzické topografie vystavěné z vrstev olova, skla, slámy, dřeva, popela a dalších materiálů, aby odrážely poválečnou krajinu jeho rodného Německa. Očekávanou výstavu pak doplní i skvěle hodnocený dokumentární film Kieferova vrstevníka, proslulého režiséra Wima Wenderse jednoduše pojmenovaný Kiefer, který jsme měli možnost vidět v českých kinech koncem loňského roku.
Pokračování 10 / 11
250 let od narození klasika německé malby
Caspar David Friedrich: Infinite Landscapes
Alte Nationalgalerie, Berlin, 19. dubna – 4. srpna
Tak jako středoevropský prostor si letos připomíná stoleté výročí od úmrtí Franze Kafky, tak německé umělecké prostředí postupně ovládá 250. výročí od narození malíře Caspara Davida Friedricha. V jeho centru jsou tři velké institucionální výstavy v Kunsthalle v Hamburku (do 1. dubna), v Alte Nationalgalerie v Berlíně (od 19. dubna do 4. srpna) a v drážďanském Albertinu a Kupferstich-Kabinettu (od 24. srpna do 5. ledna 2025). Friedrichovské oslavy už zahájili v Hamburku výstavou Art for a New Era, která se zaměřuje na jeho krajiny a romantismus zobrazení člověka ve vztahu k přírodě a také Friedrichův dosah na současné umění v konfrontaci s díly Olafura Eliassona, Kehinde Wileyho nebo Juliana Charrièra. V Berlíně vedle krajinomalby slibují nový náhled na znovuobjevování umělce začátkem dvacátého století, na kterého Německo ve druhé polovině 19. století více než trochu pozapomnělo. Velké finále pak nastane v Drážďanech, kde Friedrich přibližně čtyřicet let žil a kde plánují jeho díla vystavit ve společnosti skvostů historie světového umění ze slovutných sbírek saských kurfiřtů.
Pokračování 11 / 11
Fotografie ze sbírky sira Eltona
Fragile Beauty: Photographs from the Sir Elton John and David Furnish Collection
Victoria & Albert muzeum, Londýn, 18. května – 5. ledna 2025
Elton John se rád a opakovaně nechal slyšet, že po hudbě je jeho druhou vášní fotografování. Se svým manželem Davidem Furnishem postupně vybudovali dechberoucí sbírku obsahující více než 8 000 položek. Už v roce 2016 představili její část, asi 150 obrázků pocházejících z 20. až 50. let 20. století na výstavě The Radical Eye v Tate Modern. Nyní na ni navazují ve Victoria & Albert muzeu. Na výstavě Fragile Beauty (Křehká krása) má být k vidění na 300 fotografií vzniklých od roku 1950 po současnost, rozdělených do osmi sekcí. Jako osobně nejvýznamnější uvádějí Versace Dress, Back View, El Mirage (1990) od Herba Rittse nebo série snímků jazzového trumpetisty Cheta Bakera od Hermana Leonarda z New Yorku vzniklé v roce 1956.
