Rodinná kronika v mapě dějin aneb debut Alexeje Sevruka o tragických osudech z ukrajinského venkova
„Takové dítě, to byl zdroj dobrého masa, odpusť, Bože, a děti mizely za bílého dne. Ostatně dospělí na tom nebyli o moc líp. Kolovaly zvěsti o ilegálních jatkách, kde se konaly zvláštní zabijačky. Poráželi se lidi.“
Diskuse o tom, zda v případě ukrajinského hladomoru (1932–1933) šlo o genocidu, nebo o důsledek překotné industrializace a kolektivizace, zda zemřelo 3, 5 nebo 10 miliónů lidí, nechme odborníkům. Důležitější je dnes zkoumat, jak je možné, že se tahle šílenost děla kousek od tehdejšího Československa, přitom v našich rodových pamětech není přítomná. Jak se podařilo propagandistickým vymývačům mozků tohle vyzmizíkovat. Co není v naší paměti, to se nestalo…
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
