Never more situaci na knižním trhu, to znamená never more nám všem
Už se neptáme, jaká kniha vám leží na nočním stolku, nýbrž kdy jste nějakou knihu četli naposledy. Nebo kdy jste si nějakou koupili. Ano, vás se ptáme, ale i sebe. Oproti loňsku zaznamenala knihkupectví propad tržeb o 30 %. Takže odlepit oči od mobilu a zabořit oči a prsty do voňavého papíru... Dále nesdílíme nadšení z nových výdobytků umělé inteligence a nechápeme dojetí nad misantropickým filmem Zimní prázdniny.
Kateřina Kadlecová: KNIŽNÍ TRH JE V HÁJI. V urnovém háji. První dva tři měsíce roku vždycky bývají výrazně slabší, ale letos hlásí malá, střední i ta největší knihkupectví zhruba 30% propad tržeb oproti témuž období loni. Dopad covidu, války a inflace na peněženky Čechů i zdražení energií a papíru donutily mnohé nakladatelské domy propouštět. Jenže komu napálit never more? Okolnostem? Nám všem, že nečteme, nekupujeme?
Jan Škoda: UMĚLÁ INTELIGENCE už umí tvořit videa jen z textového zadání. Díky modelu Sora od OpenAI se v minutových klipech krajinou procházejí mamuti, v poušti na nás hledí kosmonaut a ulicemi Tokia létají lístky sakury. Už se objevily názory, že jde o revoluci na poli kinematografie, která otevře možnosti uměleckého vyjádření masám. Opravdu to ale tak bude? Vždyť už teď žijeme v naprosté inflaci generického obsahu, který variuje obsah jiný, díky propojenosti světa získává všechno stejnou estetiku a i většina hollywoodských trháků vzniká hlavně v ateliérech, respektive v počítačích armád trikařů. Že nás z nekonečného festivalu průměrnosti vysvobodí zrovna AI, je spíš naivní představa.
Vojtěch Rynda: „Ta pravá adventní pohodovka, která dovede vytvořit hřejivou atmosféru“, „moc milej (trochu sentimentální) vánoční retropříběh, vtipnej, lidskej“, „feel good film, který dokáže vykouzlit úsměv na tváři“ – taková hodnocení dostávají na ČSFD i sociálních sítích Zimní prázdniny, novinka notoricky misantropického filmaře Alexandera Paynea (Bokovka). Já ale moc nechápu, co je pohodového a hřejivého na historce o třech emocionálně narušených, životem zlomených a duševně až zmrzačených lidech, kteří jsou spolu nucení strávit několik dní na americké internátní střední škole a navzájem si říkají, že je všichni nenávidí. Film to není špatný, ale odcházel jsem z něj... no, emocionálně narušený. Mám dát never more SÁM SOBĚ, že nerozumím pohodě?
