Stoletý Roy Lichtenstein, ikona pop-artu: Do Vídně doputovaly zápůjčky z celého civilizovaného světa
V Albertině jsou k vidění Lichtensteinovy zdánlivě banální komiksové stripy, reflexe Picassa nebo Mondriana, smaltované obrazy, málokdy viděné objekty. Honosný výraz A Centennial Exhibition, tedy Stoletá výstava, kterou nese právě otevřená retrospektiva Roye Lichtensteina ve vídeňské Albertině, přesně vystihuje jedinečnost výstavy. Mohla by sloužit jako ukázková studie, jak má vypadat velkolepá retrospektivní přehlídka světoznámého umělce, jehož práce jsme měli možnost už tolikrát vidět v těch největších světových muzeích.
A Centennial Exhibition – Stoletou výstavu Roye Lichtensteina z plakátů a katalogu promuje jeho slavný komiksový výjev – malba topící se dívky Droping Girl z roku 1963. Přirozeně nechybí ani rybářský motiv pyšného kačera Donalda, který se Myšákovi Mickeymu chlubí, že konečně něco chytil – chytil sám sebe. Celá jedna kapitola je věnována jeho černobílé tvorbě, další krajinám nebo pop-artovým zátiším a nezapomeňme na skvělé tapiserie.
Kurátorka vídeňské výstavy Gunhilda Bauerová mě během procházky instalací upozorňovala nejen na až neskutečné množství zápůjček (například z MoMA a Whitney Museum v Ney Yorku, National Gallery of Art ve Washingtonu, Yaleovy University v New Havenu, Ludwig Musea v Kolíně nad Rýnem, Moderna Museet ve Stockholmu nebo Museo Thyssen-Bornemisza v Madridu a spousty soukromých sbírek), ale především na dar přibližně stovky prací ke stoletému výročí z rodinné nadace Roye Lichtensteina, který osobně přijela představit druhá umělcova manželka Dorothy. Jeho součástí jsou i málo viděné sochy, kterým se Lichtenstein věnoval především od konce 60. let, kdy už také zpracovával reflexe tvorby svých stejně slavných předchůdců, například Pabla Piccasa, René Magritta nebo Salvadora Dalího, včetně přiznané inspirace tvorbou Clauda Moneta, konkrétně jeho sérií obrazů katedrály ve francouzském Rouen.
Rivalita s Warholem
V Albertině Lichtensteina ale představují také jako umělce, který byl schopen geniálně propojit takzvaně pokleslé umění s tím vysokým. Podařilo se mu to v době, kdy v Evropě už pomalu nastával návrat k figurativním a krajinářským motivům, zatímco v Americe vrcholila vlna abstraktního expresionismu. Ostatně sám se také nechal slyšet, „že po jistém období, kdy se umělecké prostředí bralo šíleně vážně, bylo přijetí v podstatě zdiskreditovaných témat, jako je kačer Donald a Mickey Mouse a jejich povýšení na umělecká díla, vnímáno jako absurdní, ale hned po pár letech jako skvělá reakce na dění kolem nás“. Povedlo se to nejen jemu, ale i Jasperu Johnsovi, Robertu Rauschenbergovi a dalším. Důležitou roli v tom hrál newyorský galerista Leo Castelli, který Lichtensteinovi uspořádal první sólovou výstavu v roce 1962. A už v lednu roku 1964 nesl článek v časopise Time provokativní titulek: „Je on tím nejhorším umělcem USA?“ Navazovali tím na jiný materiál, který se v roce 1949 týkal tvorby Jacksona Pollocka, pod názvem: „Je on tím největším žijícím malířem ve Spojených státech?“ Právě ten odstartoval obrovskou vlnu zájmu o poválečný abstraktní expresionismus.
Známá je také jeho velká rivalita s Andym Warholem o pomyslný titul krále newyorského pop-artu ve druhé polovině šedesátek, říká se, že dlouhá léta ignoroval Warholova pozvání na večírky v původní Factory. Proto Warholův portrét Lichtensteina vznikl až o mnoho let později, v roce 1976, to už měl za sebou dávno několik retrospektivních výstav, té první se dočkal už v roce 1969 v Solomon R. Guggenheim Museu v New Yorku. Jeho pracím se od roku 1966 opakovaně věnovali i na Benátském Bienále, naposledy za jeho života pak v roce 1997, tedy ve stejném roce, kdy náhle zesnul ve věku 73 let.
Je vlastně s překvapením, že tvorba Roye Lichtensteina se dočkává velké retrospektivní přehlídky až po deseti letech a že jejím místem není ani některé z velkých amerických muzeí nebo londýnská Tate Modern. To vysvětluje ředitel Albertiny Klaus Albrecht Schöder, který se s vedením jedné z nejvýznamnějších evropských výstavních institucí letos loučí po dlouhých dvaceti pěti letech: „Výstavu původně chystali v Bostonu, v New Yorku, uvažovalo se o Londýně, až přišel covid a výstavním programům se dostávalo výrazných změn. Ke konečnému rozhodnutí uspořádat Stoletou výstavu Roye Lichtensteina v Albertině nakonec přispěl i fakt, že právě nás si vybrala nadace Roye Lichtensteina a věnovala nám rozsáhlý soubor jeho prací, tvořící celých sto položek.“
Stoletá výstava Roye Lichtensteinave vídeňské Albertině bude k vidění až do 14. července.
