Obří David Bowie, Liv Tyler nebo Johnny Depp. Užijte si unikátní zvětšené fotografie Antonína Kratochvíla

Vojtěch Rynda: Ježišmarja, JAMC mají od reunionu už druhou desku!

Strojové bicí jako z desky Automatic, ocelově chladná basa jako z kompilace Barbed Wire Kisses, cajdáček na závěr jako z alba Stoned & Dethroned. Ale překvapivě málo těch doběla rozžhavených, rozvazbených kytar, kvůli kterým je milujeme už od debutu Psychocandy. Glasgow Eyes, novinka ikonických The Jesus and Mary Chain, zní syntetičtěji, někdy skoro odtažitě, ale to vlastně jen sedí k té stylizované aroganci, která z těchhle Skotů vždycky sršela. Ideálním vstupem do trochu nevstřícné desky je (nesinglová!) píseň The Eagles and the Beatles, v níž se nad archetypálním rock'n'rollovým riffem vzpomíná na slavná jména hudební historie. Bratři Reidové už nesrší jedovatostmi tak jako před pětatřiceti lety a stárnou s grácií, ale možná se na pódiu pořád dokážou porvat jako zamlada.

The Jesus and Mary Chain, Glasgow Eyes, Fuzz Club, 2024

Kateřina Kadlecová: Drsná fikce Joan Didionové

„Muže jim sebrala sebevražda, rozvod a rakovina, děti potraty, mizerné geny a minulost. Ty ženy jsou outsiderky, ale taky hrdinky, fatalistky, co hrají dál bez ohledu na nepřízeň osudu,“ napsala známá literární kritička Michiko Kakutaniová přiléhavě o protagonistkách pěti beletristických počinů Joan Didionové. Ano, právě čtu ten poslední česky vydaný, Knihu denních modliteb (přeložil Martin Pokorný). A je to opět úžasné dílo. Povznesené nad obyčejné životy a zároveň se v nich rochnící. Je napsané tak sebejistě, že od první stránky věříte, že středoamerická země Boca Grande, ovládaná velkou, intrikami propletenou, co do morálky přinejlepším nahnilou familií, skutečně existuje. Matriarcha Grace Strasser-Mendana, vystudovaná antropoložka a poněkud cynická snobka, se ve svém vyprávění soustředí především na Charlotte Douglasovou a její dceru Marin, která má tak trochu průšvih. Kniha denních modliteb je zneklidňujícím způsobem přesná a aktuální, i když popisuje dávný svět, který vlastně nebyl.

Joan Didion, Kniha denních modliteb, Nakladatelství Lidové noviny, 2024 (v originále 1977)

Marek Gregor: Peklo v Roxy

Redzed s lehkostí míchá styly třeba jako Die Antword, půjčuje si tady i tamhle, provokuje, pohrává si s publikem. Těžko ho někam zařadit, v pětadvaceti si s muzikou jako jeden z mála místních rodáků jezdí po celém světě. Redzed, vlastním jménem Zdeněk Veselý z Hustopeče, tak krapet na všechno peče, ale asi úplně nemůže, že jo? A jako by mimochodem přeskočil české mainstreamové kolečko. Na 70 milionů přehrání jeho Rave in the Grave na Spotify je docela slušné číslo! Nápad obsadit na dva víkendové dny Roxy nezní vůbec špatně. Píárista jednoho z nejstarších pražských klubů k tomu píše: „Jeho shows jsou čisté peklo, armagedon.“ Tak to tam snad přežijeme!

Redzed, support Rzn + Fvck_Kvlt, Roxy, 29. a 30. 3.

Michal Kořán: Stoletý Boudník

O uplynulém víkendu to bylo sto let, co se narodil Vladimír Boudník, výtvarník a souputník Bohumila Hrabala a taktéž postava z jeho knih. Nejen jeho, na Boudníkovu tvorbu přísahali mnozí z následujících generací umělců, intelektuálů i sběratelů v době, kdy se jeho práce daly koupit za pár korun. Kniha Vladimír Boudník, Zrcadlo vnitřního života připomíná nejen jeho tvorbu, kdy na přelomu 50. a 60. let vytvořil vlastní originální grafické techniky a nazval je aktivní, symetrickou a magnetickou grafikou. Ty neměly obdoby u nás ani ve světě. Přesto nebo proto se Boudník stal obětí své doby, která ho mnohdy nechápala a zesměšňovala. I proto o něm doposud kolují nejrůznější legendy a mylné domněnky, které chystaná publikace uvádí na pravou míru. Historička umění Eva Čapková se v ní zaměřuje na Boudníkovu cestu k novým grafickým postupům. Bohatá obrazová příloha je samozřejmostí, včetně reprodukcí děl známých i dosud nepublikovaných z neznámých soukromých sbírek. 

Vladimír Boudník, Zrcadlo vnitřního života, Kavka, knižní a výtvarná kultura, s. r. o., 2024

Marek Gregor: Kratochvíle Antonína Kratochvíla

Za ta dlouhá léta, co Antonín Kratochvíl (77) žil a pracoval ve Státech, nafotil desítky portrétních fotosessions s obrovskými osobnostmi světové, především hudební a filmové scény pro velké americké časopisecké tituly. Před aparátem mu defilovali David Bowie, Bernardo Bertolucci, Debbie Harry (na snímku), Johnny Depp, Liv Tyler, Billy Bob Thorton nebo Bob Dylan. Jeho portréty docela dobře známe, vznikly o nich výstavy, publikace, ale nyní přišla DSC s nápadem je vyzvětšovat klasickou technikou a vytisknout na velký formát 130 x 65 cm. A právě velký formát jim dává na unikátnosti.

Kratochvíl Antonín: FACES, DSC Gallery, Praha, do 30.03.2024

Jana Kománková: Kouzelná, jemná, naléhavá

Dobrá zpráva pro náročné fajnšmekry i pro hledající zvídavé posluchače: 27. 3. zahraje v komunitním centru Letohradská 10 zádumčivá a sympaticky kreativní dánská multiinstrumentalistka ML Buch. Její vášní jsou kytary včetně různých méně obvyklých modelů a taky méně obvyklých ladění. Zatím vydala dvě alba a pár drobností k tomu, má značné kouzlo a dokáže být jemná i velmi naléhavá zároveň.

ML Buch, Letohradská 10, 27. 3.

Kateřina Kadlecová: Zkáza rodu Schmeltzerů

Spisovatele Zdeňka Šmída (1937–2011) zná široká veřejnost hlavně jako autora vodáckého opusu Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii, jeho četných pokračování nebo seriálové adaptace. Nejlepším prozaikovým literárním počinem však je pro mnohé román Cejch, který po více než třech dekádách a (minimálně) dvou zdařilých jevištních adaptacích vyšel znovu v nakladatelství MOBA. Pod pěknou obálkou se skrývá pohnutá historie německého rodu Schmelzerů z drsné české strany Krušných hor. Násilí války, příkoří divokého odsunu, návrat ztraceného syna do místa vražd a bezpráví. Sudetské romány posledních pár let – cyklus Sudetský dům Štěpána Javůrka, Rozpůlený dům Alice Horáčkové, ale především dosavadní dva díly Šikmého kostela Karin Lednické aj. – jsou čtenářsky velmi populární. Stojí za to si připomenout, že Zdeněk Šmíd česko-německé vztahy v pohraničí skvěle zmapoval řadou románů v čele právě s Cejchem.

Zdeněk Šmíd, Cejch, MOBA, reedice 2023

Marek Gregor: Nikl v letu

Nejmladší z Tvrdohlavých Petr Nikl je ve svých třiašedesáti v nejlepší životní formě a taky na roztrhání. Nedávno mu v galerii Art In Box skončila výstava Trpaslík, Šroto a náčelníci, 13. 4. mu v Bold Gallery končí výstava olejomaleb V limbu, jež jsou podle jeho slov „apendixem série dvanácti portrétních obrazů Pernštejnů, které budou k vidění od poloviny června na zámku Pardubice“. Společně s Michalem Cimalou a Martinem Janíčkem vystavuje v Českém centru v Paříži (Zvuk jako výtvarné médium). Tento týden v příbramské Galerii Františka Drtikola zahájil další výstavu Můry. Vedle toho vystupuje jak s vlastními hudebními projekty, tak i například s Třaskavou směsí Františka Skály, se kterou 12. 4. otevírají nové prostory MUO v Olomouci. Ve stejném městě v Galerii Telegraph (do 28. 3.) je také účasten velké skupinové výstavy Napojení.

Nikl všude možně…

Jitka Menclová: Americký western, jak ho neznáte

Trailer k filmu Nepřátelé (2017) • Waypoint Entertainment

Film pro milovníky pomalých filmů se silnou tematikou. Hostiles, česky Nepřátelé, je kasovní propadák, nevydělal si ani to, co stál… Neprávem. Tenhle více než dvouhodinový opus režiséra Scotta Coopera cením a cení si ho na ČSFD, kde nasbíral 80 %. Nic pro slabé povahy – jsou tu krvavé scény, které jsou ale vyvážené bravurně herecky zpracovanými postavami a momenty. Skvělý Christian Bale, Rosamund Pikeová a Wes Studi (známý z Tance s vlky nebo z Posledního mohykána), mihne se tu i mladičký Timothée Chalamet. Jde o příběh z konce 19. století, kdy se na území Severní Ameriky prohlubují brutální potyčky mezi přistěhovalci (hlavně vojáky) a původními obyvateli. Téma není jednoduché, krutost a násilí na obou stranách, není tady ani vítěze, ani poraženého. Co mi to jen připomíná…

Nepřátelé (2017), dostupné na O2 TV

Kateřina Kadlecová: Šógun útočí

Trailer k seriálu Šóguna • FX Network

Z románů Jamese Clavella upřednostňuju Krále Krysu, ale když mi nabízejí seriálového Šóguna, neodolám. A je to pecka, přátelé! V Japonsku kolem roku 1600 se Joši Toranaga snaží zachránit si život ve sporu se svými čtyřmi soupeři z Rady regentů, čemuž přihlíží lodivod, tedy japonsky andžin, John Blackthorne. Hned po ztroskotání anglické lodi, kterou John vedl, je jeden ze zubožených námořníků zaživa uvařen (ty obrazy z hlavy hned tak nevyženete), protože místní lenní pán rád kontempluje nad okamžikem smrti… Jezuité a portugalští obchodníci vinou příjezdu „Anglánů“ ztratí monopol na interpretaci evropské kultury, Toranaga získá zajímavého spojence – a my díky Disney+ kvalitní výpravný desetidílný seriál produkční společnosti FX s rekordní sledovaností (devět miliónů diváků jen za první týden), který je důstojným nástupcem pětidílného Šóguna z roku 1980 s Richardem Chamberlainem v hlavní roli. Více informací najdete v pořadu Seroš X.

Šógun, Disney+, 10 dílů, 2024

Jana Bendová: Sněhové vločky dopadající na papír

Pokud jste už viděli, anebo prošvihli výstavu Michaela Rittsteina, i tak se na pražskou Kampu ještě vypravte. Až do 1. dubna je tady k vidění a potěšení drobná přehlídka děl Milana Maura, který patří k našim předním představitelům konceptuálního umění. V jeho tvorbě, jak se píše v úvodním slově, se „setkávají náhodné doteky s geometrickými rastry“. Zajímavý je například záznam stínů větví stromů ve stejných časových intervalech nebo sněhových vloček dopadajících na papír. Že si to neumíte představit? Je to jednoduše krásné.

Milan Maur: Stíny, rastry, doteky, Muzeum Kampa do 1. 4.