Mapa umění v (mezi)prostorech. Festival Malá inventura byl poctou lidem, kteří zapáleně tvoří nové divadlo
Devět hutných dní má za sebou festival nového divadla Malá inventura. Když před více než dvaceti lety vznikal, chtěl prezentovat události, které šlo těžko zařadit do klasičtějších divadelních škatulek. Nebyl to tanec ani činohra, nebylo to pohybové divadlo, bylo to něco od všeho trochu. Nové divadlo do sebe pojalo umění v meziprostorech, které čerpalo i z poezie, z výtvarného umění, dokumentárního divadla, ze site-specific a dalších forem performativního umění a rozvíjelo se na nově otevřených divadelních místech, například kolem pražského divadla Alfred ve dvoře. Šlo o to, vyjádřit novou uměleckou citlivost, spojenou s tvorbou na nezávislé divadelní scéně svobodných nultých let.
Dnes je nové divadlo trochu všeobjímající pojem, který letos na Malé inventuře sepnul dohromady činoherní Moskoviádu v Divadle X10 v režii Dušana D. Pařízka, kde herecky excelují Stanislav Majer, Martin Pechlát, Gabriela Míčová a Václav Marhold, s inscenací GEO od souboru Temporary Collective. To je sólo Terezy Ondrové, jedné z nejzajímavějších tanečnic a performerek generace 40+, které hrají v Divadle Ponec. Nebo s Rukavičkářskými závody, taneční inscenací choreografky Terezy Lenerové, která na ní pracovala s tanečnicemi Jitkou Čechovou a Andreou Miltnerovou. Obě je při tanci radost sledovat, a to poměrně zblízka, díky uspořádání prostoru, kdy jeviště připomíná molo módní přehlídky. Původně vznikla inscenace také v Divadle Ponec. A to je jen drobný zlomek z programu festivalu, přičemž všechny jmenované kusy je možné dál vidět i mimo něj.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
