Jessica Hausnerová: Kritizuju fakt, že se mladým dostatečně nevěnujeme. Neposloucháme je

Slečna Novaková přichází na elitní internátní školu, aby tamní studenty učila uvědomělému stravování v duchu „méně a lépe“. Studenti jsou nadšení a rodiče mají radost, že děti nezlobí. Málokdo si uvědomuje, že se za hubnoucími tvářemi rýsuje katastrofa. Snímek Club Zero soutěžil na jaře o Zlatou palmu v Cannes, kde Jessica Hausnerová představuje své filmy pravidelně už pětadvacet let. Prosadila se společenskou kritikou, vysokou mírou vizuální stylizace a pečlivou prací s herci. Potkali jsme se krátce po canneské premiéře.

Co pro vás znamená jídlo?

Je to stejná samozřejmost jako dýchání. Ale jakmile nad ním začnete přemýšlet, koledujete si o neurózu. Ale samotné uvědomění mi nepřijde tak nebezpečné jako misionářský apel, který v Clubu Zero zaznívá od slečny Novakové. Jakmile vám někdo začne tvrdit, že zná pravdu, a vyloží vám, co je správně a co špatně, už vytváří ideologii.

Přitom něco jako uvědomělé stravování existuje…

Ano, vědomé nebo všímavé jedení je technika, díky níž můžete získat kontrolu nad stravovacími návyky. Jíst pomalu a malá sousta? Nic nezdravého. Naopak, pomáhá to trávení. Problém je, že spousta konspiračních teorií vzniká tak, že obecnou pravdu přetočí do radikální, nebezpečné myšlenky. A právě to paní učitelka Novaková do školy přináší. Manipuluje studenty, aby jedli méně, a podsouvá jim, že by díky tomu mohli zachránit svět.

Kritiku manipulace a sektářství vnímám v mnoha vašich filmech. Studovala jste pro případ Club Zero nějaké konkrétní sekty?