Andílci, děvčátka, žádné krásky a 168 sexů v knize Marka Wollnera Reportér na odstřel
Jeden z nejznámějších českých novinářů, Marek Wollner, loni odešel po obviněních ze strany svých kolegyň z České televize, kde působil skoro čtvrt století. Po prošetření kauzy byl policií očištěn. Nyní se za událostmi ohlíží v knize, na níž si zgustne i fanoušek politického bulváru.
Dočetla jsem, přesněji zhltla Reportéra na odstřel, nakladatelstvím Brána právě vydaný mix subžánru tell-all a autobiografického i klíčového románu Marka Wollnera. Jeden z nejznámějších českých novinářů odešel po vážných obviněních ze strany svých kolegyň loni v lednu, po bezmála čtvrtstoletí, z České televize, ale po prošetření kauzy policií byl očištěn. V několika aspektech mi dílo připomnělo Tajnou knihu a Vodu, která hoří, autorovi to píše podobně splavně jako Ireně Obermannové a Jitce Vodňanské. Uvidíme, zda se bude dehonestace spolupracovníků z ČT – někteří mají průhledné přezdívky – prodávat podobně jako peprný příslib poopravení veřejné tváře Václava Havla.
Na 350 stránkách Wollnerovy komproknihy si zgustne jak mlsný polykač politického bulváru (např. pikošku z dětství Tomia Okamury hledejte na str. 116), tak znalec zákulisí české mediální scény. Upřímnost a hledání spravedlnosti vedly autorovi ruku stejně jako vztek a touha po pomstě.
Perlička na dně: v knize někdejšího šéfa Reportérů ČT se pozoruhodně často objevují různé tvary slova sex a výrazů odvozených. Přesně 168krát. Tento humorný odkaz na konkurenční pořad Nory Fridrichové (v knize zrádné Pandory) je pochopitelně náhodný, ale pobaví. Co nepobavilo? Pokud se autor hodlal prostřednictvím příběhu svého autobiografického hrdiny Mardyho obhájit a zbavit se nálepky sexisty a hulváta, měl si odpustit nevkusné a zbytečné popisy žen a jejich těl. „Byla to normální holka, žádná kráska“; „byla kdysi sexy sporťačka, která to dotáhla na investigativní novinářku“. Podřízené jsou „andílci“ a „děvčátka“, některá dokonce „mladá a pohledná“, nejspíš dokud „trochu nepřiberou“ jako žena s „figurou plavčice z Pobřežní hlídky“… Co si mají se vším tím „povídáním o ženských“ a „koukáním na pěkný ženský“ počít soudní čtenáři, najmě pak čtenářky?
