Jiří David, Václav Havel z cyklu Skryté podoby, 1992

Jiří David, Václav Havel z cyklu Skryté podoby, 1992 Zdroj: Jan Kolský

Jiří Načeradský, Štrajchpudlíci, 1967
Alena Kučerová, Větší vlna, 1969
Karel Tutsch  v rámci zahájení výstavy  Kacíř & spol. Montáž na ose Brno–Berlín, 2006
André Butzer, Bez názvu (Komando Friedricha Schillera), 2004
Antonín Střížek, Páv, 1988
5 Fotogalerie

Sběratelství jako radost i posedlost. V Brně se chytají za nos, sbírka Karla Tutsche zakotvila v Hradci Králové

Marek Gregor

Výstava Jak sbírat umění: příběh Karla Tutsche v Galerii moderního umění v Hradci Králové (MUO) je uceleným vhledem do duše sběratele, který umění začal sbírat v době, kdy tahle vášeň nebývala prioritou: po okupaci vojsky Varšavské smlouvy.

V srdci expozice jsou zásadní díla, která krajskou instituci posouvají mezi nejvýznamnější svého druhu u nás. Ani pětatřicet let po listopadu 1989, kdy už se sbírání umění opět zařadilo mezi význačné společenské aktivity, není obvyklé, aby se veřejným uměleckým institucím podařilo získat do své správy, respektive vlastnictví, podobně důležitou kolekci současného umění. Na zásadní funkci „sbírání sbírek“ mne letos upozornil Klaus Albrecht Schröder, odcházející ředitel Alber­tiny. Tvrdí, že vedle veřejnoprávního statusu a s ním související dramaturgickou svobodou bylo pro pozvednutí slavné vídeňské instituce mezi nejlepší na světě klíčové právě to, že se mu dařilo získávat prestižní kolekce, například sbírku manželů Batlinerových nebo sbírku Essl.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!