Když vás Amy Winehouse hladí po srsti a draci si to rozdají s olympiádou

Film Back to Black • StudioCanal

Vojtěch Rynda: Back to Black vypráví trochu „příjemnější“ verzi příběhu Amy Winehouse

Ano, jde to trochu po srsti, herečka Marisa Abela má něžnější oči než její předobraz a táta Mitch i na-chvíli-manžel Blake jsou chvílemi vlastně fajn. Ale tak to s hranými životopisy bývá. Film Back to Black se z velké části soustředí na události kolem stejnojmenného druhého a bohužel posledního alba Amy Winehouse, kterého se prodalo přes 16 milionů kusů. Scenárista Matt Greenhalgh a Sam Taylor-Johnson desku líčí jako dítě komplikované lásky Amy a Blakea, toxického páru, který směřoval k sebezničení. Padouši jsou v tomhle příběhu dva, závislost a bulvární média. Zručně, ale chvílemi rutinně vyprávěný film má jeden hlavní úkol, připomenout a mladší generaci objevit jedinečný talent, který odešel příliš brzy, a ten se mu daří splnit. Sledujte ideálně v kombinaci s podstatně drsnějším dokumentem Asifa Kapadii Amy (2015).

Back to Black (VB), režie: Sam Taylor-Johnson (2024), v kinech od 16. 5.

Jan Gemrot: Chybná historická interpretace | archiv autora

Marek Gregor: Antičtí kosmonauti Jana Gemrota

Tak jako malíři Janu Gemrotovi v předchozím cyklu nadzvuková letadla prostupovala hranicí vzduchu, v současných pracích se vydává ještě dál. Do kosmu, kde ve svém světě konfrontuje antické artefakty s nekonečno ohledávajícími kosmonauty. Jeho současná výstava Stardust „rozvádí souběžné, dlouhodobé představy, týkající se otázky o stavu člověka v soudobém světě, z nějž se sám vyloučil a sotva v něm může zpětně zaujmout bývalé místo“. Gemrot konfrontuje své průzkumníky kdesi ve vzdáleném prostoru se „zbytky“ soch od antiky až po klasicismus. Ostatně po boku svých nových obrazů ve Špálově galerii vystavuje právě i úžasné autentické dobové artefakty, které v sobě nesou dějinnou paměť. Jako by ztracená minulost přicházela z budoucnosti. 

Jan Gemrot: Stardust, Galerie Václava Špály, do 23. 6.

Nebe pod Berlínem 2024|Labyrint

Kateřina Kadlecová: Rudišovo Nebe pod Berlínem opět žije

„Dobrý den. Tady Bém. Pane řediteli, chtěl bych vám říct, že odpoledne na poradu nepřijdu. No… ani zítra nepřijdu… Vlastně už nikdy nepřijdu…“ Takhle oznamuje můj oblíbený literární hrdina, třicetiletý pražský učitel svému nadřízenému začátek nového života. Zdrhne do Berlína, založí kapelu U-Bahn, najde si Katrin… Když roku 2002 vydal tehdejší novinář deníku Právo Jaroslav Rudiš svůj debutový román Nebe pod Berlínem, padli jsme v semináři současné české prózy na pražské bohemistice všichni na zadek. Ten punk, ta špína & underground, ten nihilismus, nostalgie po NDR, hrabalovské figurky, narativní struktura, parádní dialogy… 

Z Jaroslava Rudiše je dnes (nejen) berlínská literární celebrita, píše v němčině a svou prvotinu právě vydal v nakladatelství Labyrint znova, ještě krásněji vypravenou, barevnější, samotným autorem trochu přičísnutou. Současně s Ortenovou cenou ověnčenými „rockovými příběhy z berlínského metra“ opět vychází i audiokniha načtená samotným autorem (Supraphon), ale taky stejnojmenné, zremasterované EP skupiny U-Bahn, jednoho z Rudišových hudebních projektů, který se v září opět koncertně probudí k životu. 

Berlínské video k singlu Gagarin Pop poskládal Jaromír Vondrák alias Clad z fotografií, které spisovatel v Berlíně pořídil během covidové izolace: „Město, kde dnes převážně žiju, bylo úplně prázdné a já se toulal sám ulicemi. Samota je i tématem písničky, jejíž text jsem si napsal před více jak dvaceti lety na krabičku cigaret v berlínském metru. Někde vysoko nad námi plují divné planety, na jedné žije Gagarin a na druhé Iggy Pop. Jsou ztracení ve vesmíru a nemohou se vrátit zpátky na zem.“ Vraťme se do pocitu Nebe pod Berlínem – kdy jsme byli stejně jako protagonista „mladí a nadějní“.

Jaroslav Rudiš: Nebe nad Berlínem / nové vydání, 2024, Labyrint (2024)

Rod draka 2 • HBO Max

Vojtěch Rynda: Rok draka se na Maxu popere s olympiádou

Česko je v první vlně zemí, kde bude spuštěna streamovací služba Max: provoz zahájí v úterý 21. 5., například Francie se dočká později. Max spojí služby kanálů HBO Max, discovery+ a Eurosport a nabídne tvorbu z produkce Warner Bros., DC, HBO Originals a dalších značek – to znamená ságy Harry Potter, Matrix, Temný rytíř či Pán prstenů, seriály jako The Last of Us, Bílý lotos, Euforie, Temný případ, Režim, Sympatizant a další a ze sportovních přenosů tenisové grandslamy, cyklistické Grand Tour nebo závod 24 hodin Le Mans. Mezi největší lákadla patří druhá řada seriálu Rod draka (premiéra 17. 6.) a to, že v pětadvaceti zemích, kde bude Max dostupný, se stane jediným místem, kde bude možné sledovat každý moment nadcházející olympiády v Paříži – živě i prostřednictvím VOD.

Max (spojí služby kanálů HBO Max, discovery+ a Eurosport), od 21. 5.

Manor Lords | Hooded Horse

Jan Studnička: Manor Lords – 7 let práce jednoho vývojáře

Manor Lords jsou konečně venku. Stavitelská, sem tam manažerská a sem tam taktická strategie, kde si budujete středověkou vesničku, vypadá přesně tak fenomenálně, jak vypadala v trailerech. Což je malý zázrak, protože zaprvé je pořád v předběžném přístupu (a ve hře samotné vidíte hromady funkcí, které budou zpřístupněny časem), ale hlavně hra vznikala slavně pod rukou jednoho jediného vývojáře. Celých sedm let. Pokud jste jen trochu fanoušci středověku nebo strategií, Manor Lords jsou dobře utracené peníze. Nejen že hra je super, ale hlavně podpoříte člověka, který nechal tělo i duši v projektu, který miluje.

Manor Lords, vývojář: Slavic Magic, Hooded Horse, od 26. 4.

Postprizma | Gočárova galerie v Pardubicích

Marek Gregor: Postprizma pohledem střední Evropy

„Postprizma prezentuje tvorbu umělců ze střední Evropy, kteří reflektují současnost a anticipují možnosti budoucího směřování společnosti. Prostřednictvím maleb, kreseb, soch, instalací, fotografií, respektive multimediální tvorby se návštěvníci seznámí s bohatým spektrem aktuální umělecké praxe,“ píše se v textu k rozsáhlému výstavnímu projektu v Gočárově galerii v Pardubicích. Kurátoři a sami umělci Tomáš Koudela a František Kowolowski jím navazují na sérii úspěšných výstav v prestižních institucích v Polsku, Maďarsku nebo v Národní galerii v Sofii. Vedle domácích autorů (například Jiří Surůvka, Marek Schovánek nebo David Možný) a jejich kolegů ze Slovenska (Viktor Frešo, Ján Vasilko) je důraz hodně kladen na tvorbu Poláků (Magdalena Abakanowiczová, Andreas Guskos či Zbigniew Libera). 

Postprizma, Gočárova galerie v Pardubicích, do 14. 7.

Vít Peřina, Komáři se ženili aneb Ze života obtížného hmyzu|Akropolis

Kateřina Kadlecová: Krvesajná krasoknížka

Lichožroutí a Kanafásčí královnu Galinu Miklínovou moje děti žerou, tak proč nezkusit i další publikaci, jíž se dotkla ilustrátorčina požehnaná ručka: pěkný krvák, v němž se vraždí a obcuje s krví a který začíná hned dvěma pohřby blízkých příbuzných hlavního hrdiny. Knížečka Komáři se ženili pro těsně předškolní a prvostupňové děti už svým podtitulem signalizuje, že její autor Vít Peřina umí humor a má načteno a nabodáno, co se do něj vešlo – naprosto realistický příběh rozvětvené rodiny krvesajných hmyzáků, světlušky, klíštěte, pavouka aj. je ideální jak pro dospělácké předčítání, tak jako první čtení, případně hra rozhlasová a divadelní v Peřinově domovském Naivním divadle Liberec, které ji na program zařadilo už před osmi lety. „A na jeho ženě Márině opět zůstala povinnost tuto jímavou chvíli razantně utnout: „Dost řečí! Bandaska na krev je prázdná!“

Vít Peřina: Komáři se ženili aneb Ze života obtížného hmyzu, Akropolis, 2024

Edmund Husserl: Krize evropských věd a transcendentální fenomenologie. Úvod do fenomenologické filosofie,|Academia

Jaroslav Šajtar: Co je největší nebezpečí pro Evropu?

Psát v Reflexu o Husserlově Krizi evropských věd a transcendentální fenomenologii (v únoru ji vydala Academia v překladu Oldřicha Kuby) vám může připadat podobně legrační jako hláška z filmu Marečku, podejte mi pero: „I skladník ve šroubárně si může přečísti Vergilia v originále!“ Ale každý by měl mít v knihovně nějakou filozofickou knihu a nemusí ničemu z ní rozumět, jen ji občas náhodně otevřít a dát si z ní „panáka“. Uvědomit si, že život má i jiné roviny, jiné časování a jiné podoby. A zrovna tahle práce rodáka z Prostějova a učitele Jana Patočky z roku 1936, věnovaná otázce „přirozeného světa“ (Lebenswelt) a krize smyslu, se nás mimořádně dotýká. Edmund Husserl v ní píše o nutnosti návratu víry v lidský rozum. Náhodně listujme… „Největším nebezpečím pro Evropu je únava.“

Edmund Husserl: Krize evropských věd a transcendentální fenomenologie. Úvod do fenomenologické filosofie, překlad: Oldřich Kuba, Academia, 2024

Tata Bojs: Ukončete nás…!|Indies Scope

Michal Kořán: Pražské metro, Tata Bojs a jejich hravé album Ukončete nás...!

Pražské metro slaví 50 let. Oslava se dá pojmout různě, třeba přes vizuální stránku a i kulturní a architektonický přínos. Když se v roce 1974 uvedlo do provozu, bylo mi pět let a první trasa C na mě už tehdy působila těžce. Kamenně. Taková malá doba kamenná. S velkou úlevou jsem pak přijal trasu A s obklady z kulatých výlisků z eloxovaného hliníku, které jsou buď konvexního a konkávního tvaru, nebo zcela ploché, umístěné v různých vzájemných kombinacích, které mi již jako studentovi evokovaly barevné obrazy maďarsko–francouzského malíře, grafika a sochaře Viktora Vasarelyho, obecně považovaného za jednoho z představitelů op-artu a kinetického umění. I proto je často vyhledávána fotografy. 

Stala se také inspirací na obal prvního studiového alba skupiny Tata Bojs. Desku Ukončete nás...! vydala v roce 1997 firma Indies Records. Obsahuje například fenomenální hit Jaro. Album pokřtil tehdejší manažer Dopravního podniku hl. m. Prahy Jaroslav Ďuriš, který mu přál „tolik posluchačů, kolik má metro cestujících“. Snímek na obal desky pořídil fotograf Salim Issa na stanici Malostranská. Album působí stále svěže, takže až pojedete pražským metrem, speciálně trasou A, nasaďte si sluchátka a pusťte si ho. Nostalgie zaručena.

Tata Bojs: Ukončete nás…!, Indies Scope, 1997