Z lejna bič neupleteš. Rádoby enfant terrible David Zábranský je zpět s novou knihou
David Zábranský (* 1977) plnil v české literatuře roli enfant terrible. Jeho knihy nepatřily k nejlepším výkonům tuzemské prózy, ale aspoň provokovaly a často vedly k vyhroceným reakcím – třeba když literární kritik Jan Čulík označil román Za Alpami (2017), mimochodem vítěze příslušného ročníku Bad Sex Award Reflexu, za „první otevřeně fašistický český román“. Jenomže to jsou loňské sněhy. Poslední knihy autora, jenž byl za prvotinu Slabost pro každou jinou pláž z roku 2006 oceněn Magnesií Literou, už příliš neprovokovaly, pouze nudily.
To se možná změní díky autorovu nejnovějšímu titulu s názvem Jů a hele (vyd. Větrné mlýny). Takřka čtyřsetstránková próza je totiž spisovatelovým deníkem, který si vedl – se zřetelným plánem následné publikace – od května do září 2021. Tedy v době, kdy celý svět ochromovala pandemie koronaviru. A kdy autorova manželka čekala druhé dítě, sám spisovatel se potýkal s „úžasnými depresemi“, jak píše v úvodu (nutno podotknout, že patrně nebyly diagnostikované a čtenář může pochybovat, zda šlo skutečně o klinické deprese), a kdy se Zábranský pohyboval mezi pražskou Letnou, Řeckem a dalšími místy.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
