Jonathan Livingston Racek propojuje současný tanec, klasickou hudbu a mluvené slovo s aktuálním poselstvím
Nebát se vybočovat z řady, nenechat se udupat průměrností a mít odvahu jít si za svým, i když to bude znamenat vzdát se pohodlí a jednoduchého života. Poselství, které americký spisovatel Richard David Bach v 70. letech vtělil do svého bestselleru Jonathan Livingston Racek, dnes vnímáme v jiné době i v jiném kontextu, ale možná ještě naléhavěji. Připomíná nám totiž, že ve zmatku způsobeném přívalem více či méně pravdivých informací a zkratkovitých vizuálních vjemů stále zůstává konstanta, na niž se můžeme spolehnout – důvěra v sebe sama.
Režisér, choreograf a scenárista Ondřej Vinklát v netradičním zpracování této moderní bajky prokázal, že se těchto principů drží i on sám. Co se týče spojení současného tance, respektive pohybového divadla a klasické hudby, už měl, pravda, na co navazovat; soubor Dekkadancers, který vede společně se Štěpánem Pecharem, se na jednom jevišti s Českou filharmonií osvědčil už loni, v rodinném představení Matěje Formana Kniha džunglí. Tentokrát, už přímo ve vlastní režii, přizvali „Dekáči“ do honosných prostor dvorany pražského Rudolfina ještě dvě herecká esa – Jiřího Lábuse a Viléma Udatného. Mluveným slovem v úpravě Tomáše Vondrovice za hudby v podání šesti filharmoniků pod taktovkou dirigenta Filipa Urbana doprovázejí výkony sedmi tanečníků.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
