Milé laskavosti: Režisér chválených Chudáčků ve své novince opět trápí své postavy i diváka
Pouhých osm měsíců po svých zhusta velebených Chudáčcích posílá řecký filmař Yorgos Lanthimos do kin další film – Milé laskavosti. Není to tak, že by ony snímky vznikaly úplně za sebou, druhý jmenovaný narychlo. Rozhodně se však dá říct, že oproti velkofilmovým, opulentním a retro Chudáčkům je Lanthimosova novinka spíše oddychovkou nebo legráckou, jaké filmaři někdy vsunují mezi své větší a ambicióznější projekty. Milé laskavosti jsou zároveň snímkem povídkovým, takže si režisér se svým dvorním scenáristou Efthimisem Filippouem vystačí jen s náznaky příběhů, s několika málo postavami a s velmi omezeným počtem prostředí, která se všechna nacházejí v dnešních USA, což je produkčně poměrně nenáročné.
Trojici povídek propojují vztahy, v nichž má někdo navrch, a tedy témata dominance, submisivity, ovládání, manipulace, která Lanthimosovu tvorbu prostupují od jeho začátků coby zázračného dítěte takzvané řecké divné vlny ze začátku století. (Filmy Špičák a Alpy u nás běžely v rámci karlovarského festivalu.) Hlavním hrdinou první povídky je jistý Robert, který svůj život ve všem podřizuje svému bohatému šéfovi a milenci Raymondovi. Raymond mu koupil byt, vybral manželku, zakázal mu mít s ní děti, zaměstnává ho, diktuje mu, co má jíst, pít nebo nosit za oblečení… A Robert se téhle podřízenosti jednou pokusí vymknout. Ve druhé části policista Daniel při námořní nehodě zdánlivě přijde o manželku Liz. Ta se sice najde a vrátí, ale Daniel ji podezřívá z toho, že je vyměněná, a chce po ní čím dál bizarnější důkazy oddanosti. Třetí segment se týká jakési sekty, jež má svérázná pravidla a hledá osobu, která by uměla křísit mrtvé.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
