Never more spisovateli Michelu Houellebecqovi, který zjevně chce mít ruský pas jako Gérard Depardieu
Michel Houellebecq je tzv. „kontroverzní autor“, což znamená, že občas mele nesmysly, jen aby byl zajímavý. Třeba teď, když se okázale podivuje nad tím, že Ukrajina nepatří Rusku. No, nepatří. A kdyby Rusko napadlo Francii, kapitulovala by dřív, než by Michel řekl Pétain. Nelíbí se nám ani nápad na obnovení The Smiths, ale zato bychom zrušili Turner Prize.
Kateřina Kadlecová: „Na začátku války jsem byl překvapený, protože jsem si myslel, že Ukrajina je ruská,“ prohlásil přední evropský notor, pardon, motor intelektuálního pokroku MICHEL HOUELLEBECQ. Cynický francouzský spisovatel dále pro Financial Times prohlásil, že lidé, kteří mají humanitární myšlenky, jsou katastrofa a že by dal průchod přirozenosti, tedy síle a moci. Zatraceně, že se ti Spojenci na Francii ve čtyřiačtyřicátém nevykašlali! Že by potají doufal, že se z Francie brzy stane islámský stát, jen aby mohl prohlásit, že měl v Podvolení pravdu?!
Vojtěch Rynda: Nejbolestněji postrádaná britská skupina 80. let, THE SMITHS, se ve zlém rozešla a ve zlém se nachází i téměř čtyřicet let po rozpadu (kromě basisty Andyho Rourkea, který loni zemřel). I když se ústřední členové, zpěvák Morrissey a kytarista Johnny Marr, kdysi zapřisáhli, že kapelu nikdy neobnoví, a odolali i nabídce padesáti miliónů dolarů za pár koncertů, vokalista letos v létě zřejmě „vyměkl“ a prý by rád s někdejším spoluhráčem zase spojil síly. Never more jde samozřejmě potenciálnímu reunionu, protože ta dávná osmdesátková magie se nedá zopakovat, ale i tomu, že se dva šedesátníci hádají na dálku jako uražení malí kluci. Před dvaceti lety to bylo zábavné, ale stačilo.
Marek Gregor: Nespokojenost, kterou v posledních letech pravidelně vyvolává Cena Jindřicha Chalupeckého, je srovnatelná s rozčarovanými reakcemi na britskou TURNER PRIZE, která byla a tak nějak stále je kdysi slovutným „Chalupářům“ vzorem. Minulý měsíc otevřená výstava nominantů TP v Tate Modern je podle reakcí médií vším jiným než přehlídkou toho nejlepšího, co v ostrovním umění vzniklo. Tak jako u nás ani tam nepomohlo navrácení k vyhlášení jednoho vítěze, ani zrušení věkového omezení nominovaných. I v Londýně tak opět nabývají na síle hlasy, které tvrdí, že když Turner Prize nelze rozumně reformovat, bylo by lepší ji zrušit.
