Nově nalezený deník Jiřího Koláře je mimořádným, literárně i informačně cenným svědectvím o společnosti v době bezprostředně následující po pádu Stalinova kultu osobnosti

Nově nalezený deník Jiřího Koláře je mimořádným, literárně i informačně cenným svědectvím o společnosti v době bezprostředně následující po pádu Stalinova kultu osobnosti Zdroj: ČTK / Kestner Karel

Viděl dopředu (i za roh). Nalezený deník Jiřího Koláře obsahuje dosud neznámé záznamy z let 1957–1958

Jakub Šofar

„Denně čistit hlavu. Člověk musí vždy něco napsat, aby mohl jít dál. Hlava je příliš malá, aby unesla víc myšlenek než jednu nedotaženou. Jestli nakousnem jablko sváru a nesníme, aby mohlo dát obživu naší krvi, začne nám v hlavě hnít. Ruce myslí, a ne mozek. Mozek je kadlub, kde se všechno vaří, aby myšlenky vnikly do konečků prstů.“ Tohle si Jiří Kolář (1914–2002) zapsal 2. října 1957.

Jiří Kolář se chtěl stát sazečem v tiskárně, ale kvůli hospodářské krizi se vyučil truhlářem. Byl třeba i pomocníkem v řeznictví, někdy žil jen z podpory v nezaměstnanosti. V šestnácti letech objevil moderní básníky… Své první básně poslal Františku Halasovi. V roce 1940 založil s Jindřichem Chalupeckým Skupinu 42. V roce 1952 byl zatčen StB kvůli eposu Rod Genorův, parafrázi na dobu stalinismu (text vyšel v souboru Prométheova játra roku 1979 u Škvoreckých v Torontu). Strávil devět měsíců ve vazbě. Na přelomu 50. a 60. let se rozešel s literaturou, přes experimenty s konkrétní poezií přešel ke kolážím, vymyslel několik originálních výtvarných technik (roláže, muchláže, schiamáže), dočkal se výstav v zahraničí. V roce 1977 podepsal Chartu 77, od roku 1979 žil v exilu. V roce 1999 se kvůli nemoci natrvalo vrací do Prahy…

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!