Viděl dopředu (i za roh). Nalezený deník Jiřího Koláře obsahuje dosud neznámé záznamy z let 1957–1958
„Denně čistit hlavu. Člověk musí vždy něco napsat, aby mohl jít dál. Hlava je příliš malá, aby unesla víc myšlenek než jednu nedotaženou. Jestli nakousnem jablko sváru a nesníme, aby mohlo dát obživu naší krvi, začne nám v hlavě hnít. Ruce myslí, a ne mozek. Mozek je kadlub, kde se všechno vaří, aby myšlenky vnikly do konečků prstů.“ Tohle si Jiří Kolář (1914–2002) zapsal 2. října 1957.
Jiří Kolář se chtěl stát sazečem v tiskárně, ale kvůli hospodářské krizi se vyučil truhlářem. Byl třeba i pomocníkem v řeznictví, někdy žil jen z podpory v nezaměstnanosti. V šestnácti letech objevil moderní básníky… Své první básně poslal Františku Halasovi. V roce 1940 založil s Jindřichem Chalupeckým Skupinu 42. V roce 1952 byl zatčen StB kvůli eposu Rod Genorův, parafrázi na dobu stalinismu (text vyšel v souboru Prométheova játra roku 1979 u Škvoreckých v Torontu). Strávil devět měsíců ve vazbě. Na přelomu 50. a 60. let se rozešel s literaturou, přes experimenty s konkrétní poezií přešel ke kolážím, vymyslel několik originálních výtvarných technik (roláže, muchláže, schiamáže), dočkal se výstav v zahraničí. V roce 1977 podepsal Chartu 77, od roku 1979 žil v exilu. V roce 1999 se kvůli nemoci natrvalo vrací do Prahy…
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
