Do kin míří divné velkofilmy, na které nikdo nechodí, naposledy Megalopolis. Co chtějí dokázat?
Současné blockbustery jsou všechno, jen ne riskantní. Většinou vznikají v zasedačkách kravaťáků, jimž jako hlavní zdroj inspirace slouží marketingová šetření. Pokud se od nich můžou odrazit k vytěžení známé značky, tím lépe. Režisér pak klidně může být jen nádeník, kterého lze při sebemenším problému vyhodit, jako se to děje třeba při výrobě marvelovek. Výsledek by totiž neměl nikoho naštvat a být takzvaně pro všechny, jakkoliv to ve finále znamená, že nejspíš nebude pro nikoho. Nejdůležitější však je nejít do žádného rizika.
Některé z velkofilmů, které v posledních týdnech zamířily do českých kin, tak v tomhle kontextu vypadají jako omyl, chyba nebo rovnou projev šílenství. Přesně tak někteří označují film pětaosmdesátileté legendy Francise Forda CoppolyMegalopolis, na který si prý slavný tvůrce myslel čtyřicet let, jenže mu ho nikdo nechtěl financovat. Až když se režisér Kmotra nebo Apokalypsy zbavil svých vinic (údajně za půl miliardy dolarů!), získal hotovost, již mohl do své vysněné sci-fi z alternativního New Yorku sám nasypat.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
