Rodiče bývají na zabití a s chlapy se nedá počítat, říká pohádka Čarovné jablko, kterou ČT uvedla na Boží hod
Téměř každý rok Česká televize vedle nové štědrovečerní pohádky uvádí i pohádku božihodovou, natočenou v koprodukci se slovenskými veřejnoprávními stanicemi. Ta letošní, Čarovné jablko, stojí vedle obligátního souboje dobra se zlem i na svérázném milostném čtyřúhelníku adolescentů, kteří se potřebují odpoutat od rodičů. Pokračuje také trend emancipace ženských hrdinek.
Hanička je dobré děvče, bylinářka a léčitelka v zácviku. Má chápavou babičku, zato máma ji drží trochu zkrátka. Princ Albert je ve věku, kdy už by měl pomýšlet na převzetí království, ale místo toho si vynalézá zlepšováky a na návrhy svého otce, že by taky mohl být zodpovědnější, nedbá. Dalie se snaží držet pusu a krok a poslouchat svou matku Morianu, zlou kněžku, která čerpá energii z lidských rozmíšek a ráda by ovládla celé království, svět, vesmír nebo něco. A Matěj je prostě Matěj, Albertův kamarád.
Závazek České televize natočit každoročně několik vánočních pohádek je z definice jaksi svazující a komplikovaný v duchu princezny Koloběžky: musí se dodržet pohádkový kánon, ale zároveň je potřeba přijít i s něčím novým. Takže i v Čarovném jablku máme pohádkové bezčasí na úhledném venkově, kde si mezi dřevěnými chaloupkami hrají děti a popochází rázovitý lid, všichni vymydlení a v čisťoučkých oděvech. Bezčasí vtipně narušuje Albert se svými vynálezy, mezi něž patří razítka pro vstup na zábavu, multifunkční nůž à la Leatherman nebo kinetoskop. Škoda, že takového zcizujícího humoru není ve filmu víc.
Malebné prostředí Ľubovňanského hradu funguje a skoro nevadí, že vedle něj a podhradí se Čarovné jablko odehrává už jen na louce a asi dvou dalších lokacích. Počítačových triků je naštěstí pomálu, omezují se hlavně na vykreslení nevlídného povětří. V dobrém slova smyslu střídmé a funkční jsou i kostýmy, výbornou, nerušivou hudbu složil Ondřej Gregor Brzobohatý; Čarovné jablko je ve výrazu sympaticky nebombastické a nekýčovité. Dobro zvítězí nad zlem a láska nad nenávistí atd., ještě aby ne.
Daleko zajímavější – pro diváka, který už nějaké pohádky viděl – je ona inovující, přesahová rovina. Téměř všechny hlavní postavy, tedy mládež, spojuje motiv vzdoru vůči rodičovi (Hanička, Albert i Dalie mají každý jen jednoho), potřeba postavit se na vlastní nohy a obstát po svém. Ostatně ono titulní jablko je metaforou dospělosti: až dozraje, bude Hanička hotová žena a kněžka. Hanička sama je nicméně celkem fádní čistá duše, obětavá a dobrá až na půdu, až se tomu ostatní figury diví; Viktória Jurištová tu bohužel nemá moc co hrát. Nosnější a divácky atraktivnější je Dalia (výborná Leona, dříve Skleničková), která prochází vývojem, vnitřním zápasem emancipace a náročnou volbou vlastní životní cesty. Zlo bývá sexy a Kristína Turjanová si roli Moriany viditelně užívá, povedený je i český dabing Tatiany Dykové. Haniččina matka Zora je stejně jako její dcera ke své škodě taky až moc „kladná“, ale Zuzana Kanócz aspoň může zachycovat rozporuplnou polohu rodičovské lásky nutně ztěžklé obavami o dítě.
Čarovné jablko s přispěním režiséra Jakuba Machaly napsaly scenáristky Katarína Moláková a Vanda Feriancová – a asi i díky tomu snímek výrazně pokračuje ve feminizujícím kurzu nových pohádek z česko-slovenského prostoru, které v posledních letech stojí zejména na silných ženských hrdinkách. (Ostatně letošní štědrovečerní pohádka ČT se jmenuje Tři princezny.) Mužské postavy jsou v Čarovném jablku nanicovaté, zakleté, bezvýznamné nebo mrtvé – a ženy si bez nich poradí úplně v pohodě, včetně závěrečného showdownu. A ničemu to nevadí.
