Kurátorka výstavy figurativního umění na Kampě Marta Gnyp: V Berlíně jsou umělci, ale ne tolik peněz
Vlámská kunsthistorička Marty Gnyp, provozující pod svým jménem galerie v Berlíně a Antverpách, přivezla do pražského Musea Kampa výběr z jinak zatím nepříliš známé sbírky Wigam. Poskytuje tak výjimečnou příležitost k seznámení s figurací v současném světovém umění, sahající od děl třicátníků – zapamatujte si jména Louis Fratino nebo Dhewadi Hadjab – přes obrazy špiček střední generace (například Jenna Gribbonová, Mickalene Thomasová, Kehinde Wiley) či nezpochybnitelných superhvězd (Georg Baselitz, David Hockney, Joan Semmelová) až po práce umělců, jejichž umělecká dráha se už uzavřela (Wojciech Fangor, Alina Szapocznikowová a Andy Warhol). Výstava Visions of the World je na Kampě k vidění do 30. března.
Proč jste jako sjednocující prvek výstavy zvolili figuraci?
Ideou bylo představit v Praze opravdu relevantní umělce současného světového výstavního provozu. A vizuální příběhy se samozřejmě nejlépe vyprávějí prostřednictvím figurativního umění – téměř okamžitě nás napadla témata, jako je tělo a sociální sítě. Jsem toho názoru, že například abstraktní umění by v tomto případě představovalo jiné, složitěji uchopitelné území, i když majitel The Wigam Collection je hodně otevřený nejrůznějším záměrům. až experimentům. Zkráceně řečeno, důraz je zde kladen na kvalitu, ať to v dnešním světě umění znamená cokoli, a pak už zmíněnou relevanci: především nám šlo o dialog mezi generacemi.
Na minulém Bienále v Benátkách se hodně řešila absence umělců z klasických evropských zemí v hlavní mezinárodní výstavě. Je to směr, na který si musíme zvykat?
Částečně. Nemůžeme se přece schovávat před faktem, že svět se stal globální scénou a že každý historik umění, kterému se dostane cti být hlavním kurátorem Bienále v Benátkách, chce zanechat vlastní stopu. Proto tam Brazilec Adriano Pedrosa otiskl tu jihoamerickou. Proto se, myslím, rozhodl pro akcent na jiný, řekněme neevropský výběr umělců. A proto jsme i my do výběru výstavy na Kampě zařadili práci Nour Jaoudaové (*1997), která se mezi umělci vystavenými v mezinárodní výstavě v hlavním pavilónu v Giardini stala jednou z vycházejících hvězd loňského Bienále. Právě ona je mimochodem typickým příkladem toho, jak se svět stává globálním: pochází z Libye, vyrůstala v Egyptě, nyní žije a pracuje v Londýně. Je produktem arabského, nebo západního světa? Mnoho autorů zastoupených na naší výstavě bydlí v USA, často v New Yorku, ale pochází z jiných částí zeměkoule.
Instalaci Nour Jaoudaové The shadow of every tree jste pro sbírku Wigam pořídili na loňském veletrhu Art Basel ve Švýcarsku. Jak náročné je podobná díla získávat?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
