Pasiáns vás nechá nahlédnout do soukromí Hany Hegerové
Jen pojďte sem, pane, sem ke mně ke stolu. Když pršet nepřestane, budem tu spolu. Slova první písně, kterou naleznete na DVD Pasiáns jakoby zvali posluchače, ať si s Hanou Hegerovou zavzpomíná.
Hana Hegerová: Pasiáns (Písně a dokumenty 1962 - 1994)
vydalo: Supraphon ve spolupráci s ČT
čas: 146 minut
cena: 399 korun
Otevřením Pasiánsu se totiž nabízí především ohlédnutí do dob, kdy kariéra Hany Hegerové teprve strmě stoupala vzhůru. Kdy se vzhlédla v Edith Piaf a snažila se jít v jejích stopách. Na léta, kdy po jejím boku stál před mikrofonem Waldemar Matuška či Karel Gott v muzikálu Kdyby tisíc klarinetů. Na časy, kdy byla doma v divadlech Rokoko a Semafor a kdy se díky Recitálu H + H zamilovala do svého osudového muže Jána Roháče. Na pěveckou kariéru, která trvala celých 45 let.
Na rozdíl od předchozího DVD neobsahuje Pasiáns záznamy z koncertů posledních let. Hana Hegerová se tu představuje prostřednictvím videoklipů v režii Zdeňka Podskalského, Jána Roháče či Ivo Paukerta, natočených pro Českou televizi. A také dobových záznamů – třeba z kdysi populárního pořadu Televarieté. Z 60. let se objevují skladby jako Pro Kiki (Suchý a Šlitr) či židovská lidová s textem Pavla Kopty, najdete tu ale i zpěvaččina oblíbeného Patra Hapku (Rozvod, Já ráda vzpomínám, Vana plná fialek), nechybí ani jejich nejslavnější Levandulová.
V dokumentu Zdeňka Kropáče z roku 1968 zazní Hapkova Píseň o malíři, následující Roháčův recitál Co nikdy nepochopím (také 1968) nabízí poněkud intimnější podobu Hegerové. Léta 70. a 80. tu zastupují skladby jako Čím dál tím víc (Luis Aquilé a Zdeněk Rytíř), Hapkova Já ráda vzpomínám, Můj bože, mládí od Zdeňka Merty nebo Čerešně Jaroslava Filipa. Bonusem je GEN Fera Feniče z roku 1994, jenž je zároveň nejnovějším materiálem na albu. Celkem 26 písním (nebo šansonům?) předchází portrét publicisty Jiřího Černého a fotografie ze zpěvaččina archivu.
