Na letošním Febiofestu si přijdou na své fanoušci porna, 3D, Angeliny i britského humoru
Projednou ponechme stranou premiéry (ostatně až zas do kin přijde nouze, budou se ty z letošního týdne hodit) a vydejme se na filmový festival. Zorientovat se v nabídce Febiofestu, konkrétně v jeho 182 položkách rozdělených do dvaceti sekcí, sebere až neúměrně mnoho času a energie, a tak nabízíme výpomoc v podobě tipů. Najdete mezi nimi porno, horory i protipól tureckých telenovel.
Latinskoamerické panoráma:
Akáty (režie Pablo Giorelli): road movie, která divákovi nedá křídla, ale naopak ho zavře do stísněného prostoru kamioňácké kabiny, zaujala už na loňském festivalu v Cannes. Jeden z mnoha důkazů, že málo je někdy nejvíc.
Asijské panoráma:
Létající ryba (režie Sanjeewa Pushpakumara): tradiční Japonsko a Čínu si tentokrát zkuste radši s 3D brýlemi a z téhle sekce sáhněte po srílanské pastvě pro oči. Létající ryba má blahodárně rozvolněné tempo, hýří barvami a na rozdíl od podobně rozvolněných evropských experimentů nevyvolává v člověku komplex, že je blbec, co nic nepochopil.
Jiný břeh
Albert Nobbs (režie Rodrigo García): herecký koncert Glenn Closeové v roli ženy vydávající se za muže. Oscarová nominace mluví za vše.
Made in USA
V zemi medu a krve (režie Angelina Jolie): doporučovat v americké sekci snímek z Bosny je tak trochu protimluv, nicméně jinde ho neuvidíte a za pozornost (navzdory mnoha chybám) stojí. Divák s předsudky ocení možnost kopnout do režírující celebrity, divák bez předsudků může být i mile překvapen.
Panoráma světového filmu:
Báječný hotel Marigold (režie John Madden): důchodcovská komedie z exotického prostředí potěší hlavně milovníky ostrovního humoru a herců, kteří jej UMĚJÍ podat. Judi Denchová, Bill Nighy, Tom Wilkinson a britský nadhled představují sympatickou alternativu k hádkám o
důchodové reformě.
Proti proudu:
Vodnické zpívánky (Šindži Imaoka): Svěží úlet z Japonska se
představuje jako muzikálové soft porno, jež má srdce. S trochou snahy (a těch správných kytiček) se vám ho možná podaří objevit (to srdce).
Svět ve 3D:
Pina 3D (Wim Wenders): trojrozměrné japonské strašení neboli filmy Oko dítěte a Náměsíčná vydrží jen zarputilí hororoví masochisté (já), zato 3D taneční zážitek je univerzální. Wendersova Pina už sice českými kiny proběhla, ale za jeden večer se jí stejně nenabažíte.
Turecko dnes:
Tenkrát v Anatólii (režie Nuri Bilge Ceylan): držitel loňské Velké ceny z Cannes aneb důkaz, že Turecko není jenom Šeherezáda.
