Doma čůrejme svobodně: Encyklopedie močení pro každý věk a hledání Domova a Svobody
Edice anglo-amerických autorů (AAA) nakladatelství Argo a Světová knihovna Odeonu, dvě prestižní ediční řady nabízející dlouhodobě tu nejlepší překladovou literaturu, na podzim sáhly po „velkém americkém románu“ z pera diskutovaného prozaika Jonathana Franzena a po zatím poslední próze nositelky Prezidentské medaile svobody, po Domově profesorky Toni Morrisonové. Abychom vyvážili tíhu dvou z nejzásadnějších amerických románů posledních let, jako třetí knihu stručně představíme první českou encyklopedii čůrání.
Toni Morrisonová: Domov
Čtyřiadvacetiletý černoch Frank Money, válečný veterán z Koreje, se vrací z vojny domů s prázdnými kapsami a posttraumatickou stresovou poruchou a neví, s jakou ranou osudu se má vyrovnat dřív: hrůzné vzpomínky na dětství, na „bílé kápě“ a krutou babičku, obrazy umírajících kamarádů s vyhřezlými střevy a zmrzlou močí na maskáčích, střelba do obličeje asijského děvčátka, otevřený, krutý rasismus všude kolem, ztráta ženy, zmrzačená mladší sestra – co z toho je nejhorší? Muž, který se měl po návratu cítit jako hrdina, je poraženým na všech frontách. A navíc je vázán povinností pomáhat milované mladší sestře Cee (vzpomeňme na příběh Abdulláha a jeho prodané sestřičky Parí z nedávno česky vydané novinky Khaleda Hosseiniho A hory odpověděly), kterou nejprve trápili lhostejní a zlí prarodiče, načež do ní vložil své zbraně novodobý doktor Mengele. Bezpráví a nenávist jsou všude kolem Franka: mladí manželé, kteří s ním cestují ve vlaku, jsou krutě zmláceni jen proto, že si chtěli koupit kávu v obchodě, co byl zřejmě jen pro bílé; osmiletý chlapec si hraje s plastovou pistolkou a policista ho jen tak postřelí, takže mladík už nikdy nepohne rukou.
Domov je krutý, ale krásně napsaný. Na rozdíl od díla Flannery OʼConnorové, Morrisonové souputnice v mapování osudu amerických černých mužů a především žen, jejíž skvělou knížku povídek Všechno, co se povznáší, se musí setkat vydalo Argo ve vynikající edici Jiný Jih letos na jaře, je Domov vysloveně chmurný a beznadějný. Musel v bílé severoamerické majoritě vzbudit hluboký pocit kolektivní viny. Toni Morrisonová prózu mimochodem věnovala svému mladšímu synovi Sladeovi, s nímž napsala tři ceněné dětské knížky a který byl v době vydání Domova již rok a půl mrtev.
Jonathan Franzen: Svoboda
Franzen si ve svém dalším „velkém americkém románu“ vzal opět na mušku průměrné maloměšťáky ze Středozápadu (tentokrát to nejsou Lambertovi, ale Berglundovi, a nemají tři děti, ale dvě), opět se probírá jejich osudy z perspektivy každého z dysfunkční famílie a opět ta dlouhá próza začne ke konci malinko nudit. Někdejší basketbalistka Patty se realizuje v roli matky chytrých a úspěšných dětí, Joeyho a Jessiky, její ekologicky smýšlející, obětavý a zdánlivě ideální muž Walter pracuje jako právník, Walterův přítel ze studií Richard Katz se pokouší prorazit jako muzikant. A pak se pár věcí pěkně pokazí… Franzen by to neslyšel rád, ale tento jeho společenský román je kvůli tematice mezilidských vztahů, pro důraz na psychologii postav, díky úryvkům z Pattyina deníku (psaného na radu psychoterapeuta) a také vinou své obsáhlosti znovu spíše čtením pro chytré ženské než pro jejich protějšky. Poté, co Svobodu zařadila do svého televizního Knižního klubu sama Oprah Winfreyová, ji ovšem s nadšením přelouskal i Barrack Obama.
Jakub Plachý: Velká kniha čůrání
