O jídle, psychopatech a význačných Češích
Nové dvojčíslo Labyrint revue se obírá jídlem. Muž, který zíral na kozy, zkoumá domnělé i skutečné psychopaty. A doyen českého psaní o kosmonautice se ponořil do hlubin své paměti.
Nestor tuzemské popularizace vědy Karel Pacner, který píše do novin – a v posledních pár letech i do Reflexu – už více než půl století, vydal další knihu. Po vesmíru a astronautech, „atomových vyzvědačích“ a tajných agentech, zásadních dějinných okamžicích Československa 20. století, po našich exilových vědcích a výjimečných lékařích se vrhl na „své báječné přátele“, jak píše v úvodu publikace Lidé v mé paměti. Ta je jeho snad čtyřicátou knihou; vydal ji před měsícem v Edici Paměť nakladatelství Academia. Výjimečně čtivých pětadvacet portrétů Pacnerových zajímavých současníků, českých osobností kultury a vědy od Jiřích Křižana, Grygara a Dienstbiera přes polárníka Stanislava Bártla a pány Grygara, Koukolíka, Zahradníka či Pačese po ředitele rozvědky Oldřicha Černého či špionku- sokolku Barbaru Lee Podoski dokazuje, že sedmasedmdesátiletý publicista není se silami zdaleka u konce a že mu paměť velmi dobře slouží.
Aktuální dvojčíslo časopisu pro kulturu Labyrint revue (vyd. Labyrint – Via Vestra) se zaměřilo (po loňském Umění zapomínat, předloňském Kultu práce a ještě starší Přitažlivosti dekadence) na jídlo. Tak jako většina z nás; právem píše jeden z editorů, Ondřej Kavalír, ve svém úvodním eseji o „pozoruhodném nástupu hrdiny nového typu“ na počátku 21. století, „kuchaře-celebrity“. LR jako obvykle vyhmátla téma, které visí ve vzduchu, a, promiňte klišé, nastavuje nám zrcadlo, nebo spíš servíruje nám na stříbrném podnose jídlo, které je dnes pro mnohé obyvatele bohatého, konzumního, hédonistického Západu hlavním konverzačním tématem, ba raison d'être. Z obsahu doporučuju například ukázku z knihy Pojídání zvířat od známého romanopisce-vegetariána Jonathana Safrana Foera (po jejím přečtení se masa možná už nikdy nedotknete), pár stran z připravovaného českého vydání Nabokovova románu Ada nebo už úvodní esej antropoložky Ivety Hajdákové Jak strávit současnou gastro módu. Tam se píše, že „jídlo pro foodies nemá jen zasytit, ale má také povznést, inspirovat, překvapit a vrýt se do paměti“. Totéž se daří, jako už tradičně, většině textů této více než dvousetstránkové Labyrint revue.
Velšský gonzo novinář Ron Jonson napsal knihu Muži, co zírají na kozy, podle které byl natočen film o potrhlých praktikách tajné jednotky v americké armádě. Podle Jonsonovy páté knihy s názvem Kdo je psychopat (vyd. CPress) se filmy točit nemusejí, protože svého psychopata má někde nablízku každý z nás (a velmi často sedí na šéfově židli, případně jste jeho jméno zakroužkovali na kandidátce, varuje Jonson). Autor sebral příběhy známých psychopatů, komentáře psychoterapeutů a psychiatrů, metody diagnostiky psychických chorob, často chybné, a způsoby jejich léčby, často značně neortodoxní („léčení“ hyperaktivních předškolních dětí léky na bipolární poruchu), i justiční omyly založené na chybné diagnóze psychopatologie.
