Zellovy bary, Haklovo hovězí a Shakespearovo dědictví
Jedenáctero nových povídek Emila Hakla představuje společenské outsidery ve vírů rozličných vášní, komentující politickou, kulturní i společenskou situaci naší země v posledním čtvrtstoletí. Na panáka do velmi zvláštních barů zve své české čtenáře Lucien Zell, americký básník žijící v Praze. A od Shakespeara (Nicholase) se dozvíme, jak lze přijít k sedmnácti milionům liber.
„Cestování je nácvik umírání“, prvními pankáči byli Ježíš nebo možná Buddha. A dalajlama? To je takové „starobylé dítě“. Básník, textař, muzikant a zajímavý člověk Lucien Zell, rodák z Kalifornie dlouhá léta žijící a tvořící v Praze, před dvěma lety vydal svůj první „román“ (pro nakladatelství Volvox Globator ho před pár týdny z angličtiny přeložila Radka Knotková a nemohla to být lehká práce!). Neviditelné bary jsou náhrdelníkem kratičkých kapitol, v nichž vypravěč, jakýsi Henderson, popisuje v přestávkách mezi hltáním panáků barmanovi a návštěvníkovi lokálu zvláštní bary, které po celém světě navštívil. A fantazii se při tom líčení meze rozhodně nekladly. Kniha připomíná Neviditelná města Itala Calvina; čtenář se dočká autobiografických rysů, citátů klasiků všemožných disciplín, šmrncu jak z pera Bukowského a brautiganovské hippie imaginace.
Před necelými dvěma týdny získal svou druhou cenu Magnesia Litera, před celými dvěma dny vydal svou v pořadí desátou knihu – a třetí soubor povídek. Hovězí kostky Emila Hakla (vyd. Argo), jednoho z nejsvéráznějších, nejpopulárnějších, nejčtenějších a nejzábavnějších českých prozaiků, jsou jako obvykle autobiograficky laděné. Jedenácti chronologicky řazenými příběhy nás provází jistý Honza, který stárne spolu s kulisami, na nichž se ty příběhy lásky, radosti, porozumění a nedorozumění odehrávají: „Startuje se v roce 1986, kdy ,kolkolem čpí bramborový líh socialismu ředěný falešným koňakem začínající perestrojky´ a zamilovaný mladík zrovna v Bulharsku ztrácí dámu svého srdce. Přes čundr roku 1993, výlet na lodi roku 2002, večírek u nadřízené roku 2004, žižkovský pajzl roku 2006 nebo londýnské autorské čtení o tři roky později s Honzou na časové ose dorazíme až do čajovny roku 2014“, abych citovala recenzi Hovězích kostek z aktuálního Reflexu. Historky, fórky, výborné dialogy, skvělá stylistika – Emil Hakl ve vrcholné formě.
Jmenovat se Shakespeare a zvolit si dráhu literáta, to je celkem závazek. Známý britský prozaik Nicholas Shakespeare konečně pronikl díky nakladatelství Kniha Zlín i k českým čtenářům se svým čtyři roky starým románem. Nakladatelský redaktor Andrew, kterému se lepí smůla na paty, se dostaví na jiný pohřeb, než plánoval, a díky tomu přijde k obrovským penězům a taky k zajímavému příběhu. Pokud přežijete, že vlastní jméno hlavního hrdiny, Andrew, se v celé knize neskloňuje („Andrew, ty jsi pro mě až moc hodnej.“), dívat se budete na Eisensteinovy, nikoli na Ejzenštejnovy filmy a některá slovesa nebudou tak úplně česky psaná („přišelʼs“, „bylʼs“ atd.), rozhodně si počtete. A mimochodem, letos vyšel v češtině ještě jeden britský román o lehce nabytých obrovských penězích: Lionel Aspo od Martina Amise (vydalo ho nakladatelství Plus).
