Postřehy z Cannes: Sedm trpaslíků, jeden hokejista a spousta sexuálních poloh
Nevím, jestli je to nezvykle slunečným počasím, barevným festivalovým logem, jež v ulicích nahradilo “funebrácké” zlato-černé nebo se programátoři Cannes při výběru filmů prostě jenom šťastně přiopili, každopádně letošní Cannes se zdá být nějak snesitelnější a lehčí. Dokonce došlo i na dva vtipné filmy během jednoho dne!
Zahajovalo se slaďákem. Tvářil se sice ambiciózně, leč Dahanova Grace, kněžna monacká skutečně necílí na intelektuály (pročež jí tu taky pěkně vyčinili). Filmový trh, kde se prý nic převratného neděje, opanovala Kámasutra 3D a Sedm (animovaných) trpaslíků, které jejich producenti nabízejí sloganem: “Ne jednoho, ne dva, ale rovnou sedm jich od nás budete mít! “(Ano, budeme je mít, Češi neodolali a nakupovali).
Na zahajovacím večeru roztančil moderátor chladnou Nicole Kidmanovou, premiéru druhého dílu pohádky Jak vycvičit draka zase netradičně přišel uvést sám prezident festivalu Thierry Fremaux (poprvé v canneské historii animovaných film). Silný vítr shazoval hvězdám na hlavu slunečníky, ale ty se smály a klidně si je samy držely (Tim Roth s nimi dokonce sehrál scénku na téma režie). A konečně Roman Polanski, bručoun a nedůtklivec, který se na veřejnosti neukazuje rád, vyrazil dech všem, kdo ho potkali v lobby hotelu na Croisette: nejenže neutíkal, dokonce s gustem odvyprávěl historku. Veselou. (Přečtete si ji v jednom z příštích tištěných Reflexů).
Konečně v oficiálním programu pak figurují filmy, které by se daly nazvat nejen diváckými, ale s trochou licence i vtipnými. První se jmenuje Red Army a Češi by mu měli přijít na chuť - dokumentuje totiž život Slavy Fetisova, sovětského hokejového šampióna, jenž se (kromě herní kongeniality) vyznačuje i tím, že během rozhovorů telefonuje a ukazuje prostředníček. Hravě natočený dokument Chicagana Gabea Polskeho už česká distribuce pořídila, teď zbývá jen počkat, jestli ho uvidíme v kině nebo v televizi.
Příjemným překvapením je i hříčka z Argentiny Wild Tales - jakýsi shluk bakalářských povídky natočených s nebakalářskou bravurou a nadhledem. Když se dva arogantní řidiči perou v autě visícím nad propastí nebo když kuchařka kuchne rýpavého zákazníka, maně se nám vybaví staré dobré tarantinovské vtípky. O jejím autorovi Damiánu Szifronovi ještě určitě uslyšíme. A o Tarantinovi taky, mimochodem: na závěr festivalu uvede film svého idolu, Sergia Leoneho Pro hrst dolarů. Ta pravá sranda teprve přijde.
