Postřehy z Cannes: Depardieu se svlékl a hned se děly věci
“Proč mi pořád vnucujete Strauss-Kahna? Kdo říká, že jsem natočil film o něm?” vztekal se režisér Abel Ferrara. Bylo to den po premiéře Vítejte v New Yorku, snímku, který festival v Cannes odmítl vzít do oficiálního programu, pročež se jej Ferrara jal pustit “disidentsky” na pláži a v malém zastrčeném kině.
Aby bylo jasno: o tom, že v něm Gérard Depardieu hraje bývalého šéfa měnového fondu podezřívaného ze znásilnění hotelové pokojské, nikdo nepochybuje. Stejně jako nikdo nepochybuje, že předobrazem postavy jménem Simone byla skutečná Straussova manželka Anne Sinclairová. Záhy po premiéře se ovšem stihli ozvat Strauss-Kahnovi advokáti, kteří Ferrarovi vyhrožují “soudními kroky”, a tak se tvůrci rozhodli hrát hru na schovávanou.
Vtipné je, že herci jim to trochu kazí. Když například Reflex zpovídal představitelku Simone, stále krásnou Jacqueline Bissetovou, rozpovídala se o tom, jak s politikovou ženou soucítí. “Žít s někým takovým musí být strašné, zvlášť když toho druhého milujete. A ona ho miluje, to poznám stačí se podívat na jakoukoli fotku nebo záběr ze zpráv,” podotkla na adresu šéfky francouzské mutace HuffiNgton Post. I ta zkontaktovala své právníky a k filmu řekla, že ji znechutil.
Ferrarovo dílo mimochodem vůbec není špatné: i když vlastně ani na tomhle se všichni neshodnou. Jablkem sváru se stal hlavně jeho úvod vyplněný otevřeným sexem. Půl hodiny se na scéně neodehrává nic jiného, než že tam obludně nahý Depardieu řádí s newyorskými prostitutkami. Jedni tvrdí, že tohle už je moc, druzí, že jen tak do důsledku pochopíme, s kým máme co do činění. Depardieu sám se sporu o své obří souložící tělo směje: “Co řešíte, vždyť to všechno stejně jenom markýrujeme!” A má pravdu, moc řešíme.
