Postřehy z Karlových Varů: Sobotka režíroval komedii, Babovřesky slavily a soutěž plodila
Soutěž karlovarského festivalu zatím tradičně ignoruje žánr komedie, naštěstí (či bohužel?) se novinářům o zábavu postarali politici. Přesně tak to dopadá, když se dva neslučitelné světy začnou násilně míchat.
Byl to výstup jako z Československého filmového týdeníku, který tak ráda reprízuje Česká televize. V salónku hotelu Pupp seděla delegace v čele s Bohuslavem Sobotkou a předstírala družný hovor s polským exprezidentem Lechem Walesou, jehož portrét od Andrzeje Wjady promítá festival v rámci oficiálního programu. Byly totiž pozvány kamery a před nimi se musí, jak ví každý průměrný filmový fanoušek, bezpodmínečně odehrávat akce.
Následně se herci zvedli a hlavní star (Walesa) beze slova utekla (možná se jen inspirovala ve Varech uváděným snímkem Kmen, kde se rovněž zarytě mlčí byť o poznání plodněji). Na režiséra (Sobotka) tak připadla role nevděčná mluvčího, jenž musí rýpavým kritikům vysvětlit, o co vlastně v téhle propracované podívané šlo. “Bavili jsme se o tom, že je dobré mít zkušenost z minulého režimu,” shrnul obsah scénáře a už už to vypadalo, že festival zrodil nový filmařský talent. Pak ovšem zklamal: “To je směr úvah, který zásadně nevedu,” zareagoval zaskočen otázkou, jakému filmaři by svěřil biografický film o sobě samém. Kdo ví, možná si ho plánoval natočit sám a necitlivý dotaz se ho dotkl.
A propos Babovřesky: i o nich se ve Varech překvapivě mluvilo. To když producenti oznámili výsledky filmového byznysu za uplynulý rok a museli přiznat, že nejnavštěvovanější je právě “opus” Zdeňka Trošky. Posuďte sami, zdali je to prvek spíš do komedie či tragédie.
Soutěž už má za sebou šest promítání a přestože jde vesměs o umělecké snímky, tedy díla, která ráda porušují všechna pravidla, kupodivu ctí chronologii a bazírují na logice. Začalo to detailem penisu (kanadsko- belgické skoro porno Jsem tvůj), pokračovalo kazašským seznamováním (Dobrodružství) a přes pravidelný manželský sex (animované Šutry v kapsách lotyšskoamerické provenience) sa plodní autoři dostali až k zasloužilé mexické matce rodící za chůze (Smutek bez konce). A pak že je umění nesrozumitelné!
Nejpřínosnější akcí třetího dne ve Varech byl (ostatně tak jako každý rok) takzvaný hollywoodský panel, akce, na níž zkušení američtí producenti, distributoři či obchodníci radí všem, kdo touží proniknout do jejich byznysu.
Pojedenácté se jí zúčastnil Milan Popelka, našinec, jehož jméno můžete hrdě odcitovat, až se vás někdo bude ptát na úspěšné Čechy v Hollywoodu nebýt jeho, nejspíš by z Kralovy řeči nebyl hit a režiséři jako Steven Soderbergh či Terrence Malick by postrádali tvůrčí zázemí. Cenná byla i přítomnost producenta Grega Shapira, muže, jenž stojí za oscarovým triumfem Kathryn Bigelowové... a taky, pravda, za tím, že nám v Praze uzavřeli metro kvůli natáčení thrilleru Child 44. “Vím, že se na mě někteří zlobili, ale film už máme skoro hotový a jsme si jist, že až ho uvidí, odpustí,” zadoufal. No samozřejmě že odpustí. Vždyť tady už se odpuštění dočkal i Mel Gibson.
