Čtvrté Milénium a největší člověk světa
Je Lagercrantzova Dívka v pavoučí síti hodna toho, aby se připojila k Larssonovu celosvětovému hitu, krimi trilogii Milénium? A ještě před touto švédskou detektivkou vyšel životopis jubilujícího Alberta Schweitzera, humanisty, teologa, etika, a především pralékaře bez hranic, který věnoval svůj život usilování o klid a mír.
Tak nám vyšel nový díl Milénia. Ti, kdo ho přečetli, sice nadále můžou mít námitky, že jde o nakladatelské a dědické ždímání dobré značky a hodování na hrobě Stiega Larssona, ale už nemůžou říct, že Larssonův švédský nástupce neumí psát.
Příběh Davida Lagercrantze přitáhne třeba čtenáře posledního Dana Browna – stejně jako v Infernu, i v Dívce v pavoučí síti figurují vědci pracující na něčem, co může znamenat konec světa. A i tady si autor v jedné linii příběhu nechal otevřenou bránu (nikoli příslovečná zadní vrátka) k pokračování… Investigativní novinář Mikael Blomkvist odmítá dát sbohem printu a otevřít se digitálu (jak se v branži říká), má spory s novým majitelem časopisu a už pěkných pár let neviděl svou někdejší parťačku, asociální rebelku a geniální hackerku Lisbeth Salanderovou. Jenže od vědecké celebrity Franse Baldera má echo, že by se s ní mohl opět zaplést – informatik mu chce vyprávět drama jedné loupeže, které by nakoplo Mikaelovu vadnoucí kariéru, a část naznačil i jisté punkově vyhlížející počítačové expertce, která se snaží nabourat do intranetu NSA, americké národní bezpečnostní agentury, a pod svou obvyklou přezdívkou Wasp, Vosa, dát žihadlo kybergangsterům sdruženým ve spolku Spiders. Podobné nadání, jakým disponuje Lisbeth, se možná skrývá i v hlavičce Balderova osmiletého synka. Jinak také autisty s těžkou mentální retardací. Který něco zásadního viděl a věděl, jenže neumí mluvit…
Stárnoucí socialista a psychicky poznamenaná, tvrdá a vulgární anarchistka opět tvoří ten sexy „dream team“, na jaký jsme zvyklí. Dokonce působí lidštěji a uvěřitelněji než v předchozích, Larssonových dílech – i když všechny postavy dlouho po půlnoci „pro relaxaci“ čtou nejnáročnější odbornou literaturu, což mi mezi všemi náročnými popisy technologií a systémů a mezi šťastnými náhodami a neskutečnými schopnostmi přišlo vlastně nejméně uvěřitelné. Lagercrantz taky nenechal téct tolik krve jako jeho předchůdce a drastické popisy násilných scén omezil na jeden čistý průstřel ramene, jeden emocemi nabitý boxerský trénink a pár dalších drobností. Jinak ovšem svůj dobře vyrešeršovaný technothriller, šikovně namixovaný s psychologickým románem plným narušených individuí a zpřetrhaných rodinných pout, napsal chytře a zároveň citlivě, s respektem k originálu. Pomalejší start následuje dovedné proplétání příběhových linií a čím dál častější výbuchy akcí, které v závěru knihy člověka donutí do známého horečného listování, i když všichni víme, že hltat se nemá. Vlastně docela řídká zakopnutí jazyka a stylu (málo času na překlad?) a místy otravná doslovnost (ano, zopakujme třikrát v souvislosti s Pernillou, že jde o Blomkvistovu dceru a co to tehdy přesně říkala – co kdyby ten hlupák čtenář zapomněl) se dají bez problému přežít. A ještě méně si jich všimnete v audioknize, kterou výtečně namluvil herec Martin Stránský.
(Více o Dívce v pavoučí síti najdete v článku Muž, který znovu nakopl Lisbeth, jehož úryvek jste právě přečetli. Text vyšel v Reflexu č. 38 právě dnes, 17. září.)
„Islám je světovým náboženstvím jen co do své rozšířenosti. Duchovně se v ně nedokázal rozvinout, protože v sobě nenechával vzcházet žádné myšlenky o světě a člověku, které by šly do hloubi věcí. Jen se v něm taková myšlenka objevila, potlačil ji, aby uchoval autoritu tradovaných názorů,“ uvedl Albert Schweitzer, „pralesní doktor“ a „génius lidskosti“ (to o něm řekl sám Winston Churchill), když se u Pařížské misijní společnosti ucházel o cestu do Afriky. Obecně je více než třísetstránková biografie Alberta Schweitzera od Nilse Oleho Oermanna nečekaně kontroverzní – kdo považoval známého lékaře, filantropa, teologa, varhanního virtuosa, pacifistu a nositele Nobelovy ceny míru za pouhého nositele všech ctností a muže podobného bohu, bude překvapen. Objeví náznaky marnivosti, rodinných neshod, přezíravosti vůči černochům a také zajímavě, kriticky podané informace, které na Wikipedii nenajdete. Jak fungovala Schweitzerova proslulá pralesní nemocnice Lambaréné v Gabunu za třetí říše a ve válce? V jakém duchu se angažoval ve věci atomových zbraní? A jaké problémy nastaly se „slavnostním“ udělením Nobelovy ceny? Kniha s lapidárním názvem Albert Schweitzer (1875–1965) vyšla k jeho 140. výročí narození a 50. výročí úmrtí (uplynulo 4. září) v nakladatelství Vyšehrad, v překladu Petra Babky.
