VERONIKA BEDNÁŘOVÁ: Pravidelná nálož Horizontu ČT24

Nabídl přímé vstupy z Bruselu z mimořádného summitu EU o migraci. Z Berlína, kde němečtí islamističtí džihádisté využívají zranitelnosti uprchlíků a verbují je do svých řad. Z Paříže a Malmö, kde se mluvilo o úspěšné integraci. Z Turecka, kde jsou města, kde už žije víc Syřanů než Turků. Z Jordánska, kde syrským uprchlickým táborům týdny chybí základní vybavení – mimochodem, jak vůbec může mluvit Evropa o krizi na svém kontinentě, když v zemích sousedících se Sýrií jsou uprchlíků milióny?

Byl tu i zpravodaj ČT ve Washingtonu Martin Řezníček (Spojené státy věnovaly za poslední čtyři roky Sýrii poněkud alibisticky 100 miliard korun, aby na oplátku přijaly jen 1500 uprchlíků) a taky původní rozhovor s Umbertem Ecem, podle něhož je Angela Merkelová „velká státnice“. Nechyběl ani portrét zásadního protivníka Merkelové, maďarského premiéra Viktora Orbána.

Poprvé se právě včera v Horizontu objevil příběh Syřanů-uprchlíků z masa a kostí, kteří u nás v Česku žijí a mají se docela dobře. Dostali i jména! Dvanáctiletá Natálie a třináctiletý Jan z Hradce Králové sem přišli s rodiči už před několika lety, líbí se jim tady, rychle a obstojně se naučili česky a spolužáci ze základky je mají rádi.

Horizont tak nabídl maximum, co se o současné uprchlické krizi říct dalo — a představil i promyšleně vybrané odborníky. Dva z nich však přinesli znepokojující zprávy.

První z nich, Martin Rozumek, ředitel české Organizace pro pomoc uprchlíkům, se snažil vysvětlit, proč naše země, jež nenávidí migranty, je na nesmyslně dlouhou dobu zavírá do nevyhovujících uprchlických táborů. Přitom je podle posledních čísel nad slunce jasné, že k nám stejně nikdo nechce (ČR má v současné době jen 990 žádostí o azyl, zatímco Německo 800 000), protože uprchlíci, kteří jsou stejně jako většina planety neustále on-line, již z dostupných internetových zdrojů vědí, že se k nim tady, v Česku, budeme chovat strašně. Nejhorší ale je, že Česká republika je na systém odpuzování uprchlíků špatným chováním v táborech v podstatě pyšná, protože je prý funkční. „Po zuby ozbrojená detence bez telefonů a bez peněz, ponižující zacházení s dětmi a s rodinami,“ charakterizoval Rozumek česká zařízení pro uprchlíky a dodal, že většina migrantů spěchá od nás pryč do svých cílových destinací a snaží se na pobyt v Česku rychle zapomenout. Je tohle opravdu nutné?

Druhým hostem se znepokojující informací (spíš neinformací) byl profesor Adam Dolník, odborník na terorismus z University of Wollongong v Austrálii. Uvedl, že počet uprchlíků s inklinací k teroristickým činům nelze určit. Nicméně že odhady bulvárních britských médií, jež mluví o tom, že se mezi migranty vyskytují dvě procenta radikálů, jsou nesmyslné. Možná jsou – ale odpověď na tuhle otázku je v současném „chaosu“, jak situaci nazývá předseda Evropské rady Donald Tusk, přece zcela zásadní. Vždyť za všemi teroristickými útoky poslední dekády, počínaje vlaky v Madridu (2004) či metrem v Londýně (2005), stála vždy druhá nebo třetí generace přistěhovalců, jimž se v nové zemi „nelíbilo“. Není tohle samostatné téma na další vydání Horizontu?