Asi napíšu pátý díl, spisovatel David Lagercrantz přemýšlí o dalším pokračování Milénia
Reflex byl jediný z českých médií, kterému švédský autor David Lagercrantz, autor knížky Dívka v pavoučí síti – Milénium 04, věnoval hodinu času. Měl proto spoustu času potvrdit, že se hrdinů Milénia - hackerky Lisbeth a novináře Mikaela, nehodlá jen tak vzdát. Podle rozhovoru, který najdete v novém Reflexu, se dá předpokládat, že už příští týden se se svou nakladatelkou dohodne na dalším, pátém díle.
V těch stovkách rozhovorů, které jste v posledních dvou měsících rozdal po celém světě, opakujete, že se nechcete zavazovat k pátému dílu Milénia. Ale spíš ho napíšete, zdá se mi.
To víte, že mě to láká. Hodně mě to láká. Jsem tomu nakloněn rozhodně víc, než třeba před měsícem. Víc, než před dvěma měsíci, kdy tahle šílená propagační šňůra začínala. Moje kniha má úspěch, proto jsem nalomený. Ale na druhou stranu - jsem lepší, když mi někdo zadá nový úkol, když střídám žánry. Pak se ze mě stává nejistý a neurotický muž a bojím se, že nový úkol nezvládnu, což je zdravé. Nevím, jestli píšu dobře nebo ne, to ať rozhodnou jiní, ale myslím, že umím psát různými styly. Má kniha o geniálním matematikovi Alanu Turingovi, který se svým týmem rozlouskl nacistický počítačový kód a pak v roce 1954 spáchal sebevraždu, protože byl homosexuál, byla hodně literární, hodně intelektuální, plná informací o společnosti ve 40. a 50. letech minulého století. Životopis v Malmo narozeného fotbalisty Zlatana Ibrahimoviće byl zas psán jazykem ghetta, trhaným, stručným, jednoduchým, slangovým. To mi vyhovuje. Mimochodem Ibrahimoviće jsem napsal jen proto, že mi to můj předešlý nakladatel vlastně nakázal, naléhal na mě, že to bude důležitá kniha a tím mi dodal odvahu. No ale Milénium mě vábí, hodně... Hrozné je, že se musím rozhodnout rychle.
V čem Lisbeth, hackerka s drsnou povahou a křehkým srdcem, konkrétně fascinuje?
Protože uznejte, že od princezen, které čekají na prince na bílém koni někde na hradě, jsme ušli velký kus cesty! Ona nepotřebuje prince. Bere osud do svých rukou, nechce být obětí. Čím víc je sama, tím je silnější. Není ani mateřský typ, ani moc o nikoho nedbá, nestará se o nikoho, není nijak zvlášť emocionálně vybavená, vypadá jako punkerka, má gothic styl, a přitom je v ní něco, co se nás bytostně dotkne. Jako správný Sherlock Holmes má i svého Doktora Watsona, kterého ztělesňuje Mikael, díky němu vidíme, jak je úžasná. Ten kontrast mě fascinuje. A co teprve jejich vzájemný vztah.
No přesně tak...
Jiní superhrdinové to mají tak jednoznačné. Superman má svoji Lois Lane, tradiční rozvrstvení, on je silný, ona slabá a krásná. Ale tady nevíme, jak to mezi nimi je. Jsou do sebe zamilovaní? Jsou přátelé? Kamarádi? Je ona zamilovaná do něj? Je on pro ni spíš jako uklidňující otcovská figura, kterou ona nikdy nepoznala? Něco je k sobě přitahuje, pak se vždycky zas oddálí – a my to sice cítíme, ale jistě to nebudeme vědět nikdy. Ano, na konci prvního dílu sice Lisbeth uvidí Mikaela s editorkou, se kterou zřejmě dlouhá léta žije, ale zase – nevíme, jak dlouho spolu ještě budou, jak funkční jejich vztah je. A co cítí on?
No na všechny tyhle otázky byste měl odpovědět spíš vy, napsal jste díl, ve kterém se Lisbeth a Mikael moc nesetkávají, jen si textují a dorozumívají se pomocí počítačových šifer...
Ani já přesně nevím, co mezi nimi je. Je tam jistě přitažlivost, spojují je vzrušující zážitky, zachránili si vzájemně život. Je to víc, než láska, jestli se to tak dá říct. Mají mezi sebou pouto silnější než život a silnější než smrt. A pořád je tady další možnost – stanou se z nich i nepřátelé? Je tam všechno, jen ne tradiční vztah mezi mužem a ženou – ona je mnohem silnější, než on, je taky chytřejší, kombinace bojovníka a myslitele. Ona je skvělá, rozumíte? Není náhodou, že tahle postava vznikla v tak genderově vyvážené společnosti, jakou je ta naše, švédská.
