V reality show ČT přituhuje: zlatá mládež v romském Chanově!
Druhý díl pětidílné televizní reality show Zlatá mládež (premiéra 25. listopadu večer na ČT1) přivedl pět mladých, draze oblečených Pražáků do přeplněného romského sídliště Chanov. Strávili v Mostě sice jen symbolických pět dní, ale i tak si tím televizní formát kreativní dramaturgyně Kamily Zlatuškové obhájil svůj cíl „boření předsudků“.
Byl-li první díl jen přátelským setkáním studentíků z české metropole a stejně bílých a stejně pracovitých zaměstnanců jatek u Pardubic, druhý díl konečně objevil rozdíly. Ne barvu pleti (pětice mladých Pražanů je stejně vysolárkovaná, a tudíž tak trochu „hnědá“, jak říkají), ale pohrdání jinakostí, nevzdělanost, letitou nezaměstnanost, odpadky, brouky, alkohol, lenost, a hlavně — beznaděj.
První den se totiž všech pět rozmazlených návštěvníků snaží sehnat práci. Telefonují na inzeráty vyvěšené po Mostecku, od manipulačního dělníka až po pomocnou kuchařku – ale ve chvíli, kdy vysloví ono magické „volám z Chanova“, tak, světe, div se, je pozice obsazená.
Setkání s realitou trhu práce mimo Prahu je vůbec poučné: dvě „zlaté“ dívky, tedy Yeni, fotomodelka a česká Vicemiss Vietnam, a Nicoleta, studentka, jež ale zároveň pracuje a večírkuje, si svůj život představují minimálně za „dvacku měsíčně“. Najednou si za 12 600 Kč hrubého (což je částka, kterou jim jako naprosto maximální nabízí úřednice na mosteckém úřadu práce) život vůbec nedovedou představit...
Do nové situace se dostává i pražský student práv Michal; když se chanovská komunita dozví, že je budoucí právník, začne za ním chodit s konkrétními problémy — a to se nestačíte divit. Muž z tamního paneláku ukazuje nezaplacený nedoplatek za vodu z roku 2013, podle něhož jeho rodina údajně protočila (jak Michal vypočítá) milión litrů vody navíc. Tehdy se mladý skoroprávník pustí lejster a prohlídne stoupačky a trubky dotyčného domu – ano, jsou děravé, denně jimi unikne tak 30 litrů vody a město pak Romům ucházející vodu účtuje jako nedoplatek. Přitom je to dům, jenž městu patří...
A Hlava 22 chanovského světa pokračuje: Yeni a Nicoleta, jež nesehnaly práci, se dávají najmout jako metařky, uklízejí chodníky za 8500 korun měsíčně. „Ty, co chtějí makat a nechtějí být na dávkách, makají tady,“ říká šéfka metařů, ovšem starší muž, metař, jen pípne, že mu po zaplacení nájmu zbývá 2300 korun měsíčně. „Ale to si zvyknete,“ rezignoval už dávno.
„Bílí kluci“ se mezitím vydali sbírat staré železo, což je další oblíbená činnost místních, a když to dobře dopadne, nasbírají si za den starého haraburdí tak za dvě stovky...
Kulturně zajímavé je i setkání s rodinou, u které tři z pěti Pražanů bydlí; napětí eskaluje už po třech dnech, hostitelská rodina nechce po Pražácích uklízet, nechce sbírat posmrkané kapesníky (což je pochopitelné), a hlavně, vadí jí, že si s nimi mladí a úspěšní bílí z města mimo televizní záběry vůbec nepovídají. Chtěli by se družit, skamarádit, dozvědět něco nového o Praze... „Na to už nemám náladu,“ odsekne elitářská Yeni (mimochodem z vietnamské rodiny) a nastává poněkud surreálná debata o tom, že „brouky má v Chanově každý, někdo míň, někdo víc“, ale že my Pražáci nemáme co říkat, protože zas máme „všude štěnice“.
Pak se hostitelská romská rodina a zlatí mladí dohodnou, že už toho bydlení „u domorodců“ v Chanově bylo dost, a trojlístek raději odchází na hotel...
Jistě to tak bylo předem naplánováno proto, aby byla reality show dostatečně dramatická. Ale i tak: už teď je jasné, že armádní kurs přežití, jenž pražské antihrdiny čeká příští středu, chanovské chandry nepředčí.
