Donutil, Polívka, Provázek: Slavné divadlo se houpe před objektivem Jefa Kratochvila
Které významné české divadlo se může pochlubit tím, že ani jediný člen souboru nepodepsal Antichartu? Který herecký soubor vychoval nejlepšího klauna posledního půlstoletí? A kde hrál skoro dvě dekády Miroslav Donutil, než nastoupil do Národního divadla a po menšíkovsku začal svými historkami bavit televizní diváky? Brněnské Divadlo Husa na provázku, to je správná odpověď.
A právě o téhle legendě českého moderního a do velké míry nezávislého divadelnictví před dvěma týdny vyšla péčí editora Juraje Grocha parádní kniha, plná vzpomínek na předrevoluční hvězdný prach, na zkoušení kultovních inscenací typu Polívkova Šaška a královny nebo Uhdeho, Štědroňovy a Pospíšilovy Balady pro banditu, na zakládání místní, nepříliš angažované buňky SSM (podle vzpomínek „Bláhové Dáši“ – tedy Dagmar Bláhové – totiž už téměř třicetiletí herci zaboha nechtěli vstoupit do KSČ, ale menší zlo v podobě SSM zažehnat nedokázali) a na společné neplnění plánů jednotlivých pětiletek… Kdo by taky něco tak přízemního mohl chtít po svérázných režisérech Evě Tálské, Zdeňkovi Pospíšilovi a Petru Scherhauferovi, kteří tuto scénu v půli šedesátých let založili?
Téměř třísetstránková velkoformátová publikace je zejména fotografická; editor Juraj Groch a fotograf Jef Kratochvil („okouzlený divák s fotoaparátem“) vybrali dvě stovky černobílých snímků (prý z osmi tisíc negativů!), zvětšili je, co to jen šlo, a na zbylém místě nechali zavzpomínat pamětníky.
Takže zatímco někdo bude nýt nad portréty brněnských krasavic s chlupatými chumáči v podpažích (ach, Ivo Bittová…) a tát nad mladým, štíhlým, krásným Mirou Donutilem a neméně mladým, štíhlým, krásným Bolkem Polívkou, jiný se může bavit vzpomínkami Milana Uhdeho, Miloše Štědroně, Arnošta Goldflama, Mojmíra Maděriče a mnohých dalších kaBrňáků z oboru i mimo něj. Báječná je třeba poznámka bratra Bolka Polívky, který vysvětluje, proč za ním bratříček, tehdy ještě teenager, neemigroval do Kanady – tvrdošíjně se prý totiž toužil stát hercem, přestože mu později profesor na JAMU říkával: „Polívko, vy patříte na jídelní lístek, a ne na jeviště!“
V krásně vypravené knize, vydechující uvolněnou atmosféru brněnských divadelních sedmdesátek a osmdesátek, si najde svoje každý, kdo si v období normalizace troufl chodit za skutečnou kulturou, ale i ti, kdo si doma po večerech sedali k televizi.
Vidět na fotkách první dámu v nedbalkách (ano, Na provázku začínala i Dagmar Veškrnová Havlová) a prezidentova poradce v takovém podivném pyžamu (Petr Oslzlý byl pro Provázek jakožto dramaturg i herec od počátku klíčovou osobností) má něco do sebe.
Zemřel divadelní a filmový herec Jiří Pecha >>>
