Umění sportu a druhý odboj slovem i obrazem
Sport ve výtvarném umění i sportující malíře a sochaře představuje ve své nové, dosud zřejmě nejzásadnější knize Petr Volf, výtvarný publicista a nadšený sportovec.František Emmert pak v graficky excelentně zpracované publikaci připomíná československý odboj za druhé světové války.
Na pěti stech stran nádherně vypravené dvojjazyčné publikace Sport je umění (vydalo ji nakladatelství Kant) představuje výtvarný teoretik a kritik Petr Volf více než stovku českých umělců 20. a 21. století, kteří sportovali jak o život – nebo sport alespoň s oblibou ztvárňovali ve svých obrazech, skulpturách a instalacích. V zajímavých, poučných, nečekanými informacemi nabitých textech najdeme vše o tom, jak se sport a umění vzájemně inspirují a prolínají, i příběhy nejznámějších děl a nejvášnivějších sportovců mezi majiteli palet, štětců a dlát. Například o lásce k automobilovým závodům Theodora Pištěka, tak všestranného po sportovní i umělecké stránce, víme všichni, už jen díky jeho olejům s formulemi a porschi, ale kdo by tušil, že architekt a kolážista David Vávra porazil v Litvínově na buly samotného Ivana Hlinku a že fotbalista a posléze atlet Krištof Kintera byl dle svých slov „něco jako Zátopek“? Kdyby nebylo umění, nevěděli bychom, jak a v čem a kde a před jakým publikem se ve starověku a středověku házelo diskem, míčem a jinými věcmi. A kdyby nebylo knihy Sport je umění, ani by nás nenapadlo, jak mohutně je sportovní tematika na české výtvarné scéně posledního století, mimochodem století, kdy se sport díky mnoha faktorům konečně plně probojoval do života střední třídy, zastoupena.
(Text vyšel jako součást článku o knize Sport je umění v Reflexu č. 51/2015.)
Ačkoli válečná litice s hekatombami mrtvých a materiální zkázou není právě téma zapadající do atmosféry vánočních svátků, publikace Františka Emmerta Československý odboj za druhé světové války by neměla zůstat nepovšimnuta. Vydala ji Mladá fronta a v naší knižní produkci představuje bezesporu nadstandard v dané oblasti.
Vzhledem k její vysoké grafické úrovni ji lze pojmout jako výpravný dárek pro každého milovníka historie nejvražednějšího konfliktu všech dob. Je prošpikována více než 150 fotografiemi, jež zaujmou ať už svou kvalitou, nebo jedinečností. Velkou předností Emmertova díla je jeho komplexnost, s níž se nesnadného úkolu – zmapovat naši rezistenci bez ideologických brýlí – ujal. Provází nás událostmi na západní i východní frontě, přibližuje obzvlášť nebezpečnou činnost zahraničních výsadků na území Protektorátu Čechy a Morava i hrůzné běsnění Němců za heydrichiády. Neignoroval ani největší protinacistické vystoupení slovenského národa, Slovenské národní povstání v srpnu 1944, a svou práci uzavírá Květnovým povstáním 1945 – největším protiněmeckým vystoupením, tentokrát ovšem pro změnu českého národa.
Emmert se přitom vyvaroval glorifikace jednotlivých protagonistů či událostí. Naopak připomíná i tak nepříjemný fakt jako zajetí dvaceti příslušníků 1. československého samostatného polního praporu u Sokolova v březnu 1943, z nichž pět, původně pokládaných za pohřešované, a tudíž vyznamenané in memoriam, se v září téhož roku objevilo na tiskové konferenci uspořádané nacistickými propagandisty.
Knihu doprovázejí užitečné informační boxy a na závěr přehledná chronologie. Zabedněncům, kteří do omrzení omílají, že jsme za okupace málo trpěli, snad alespoň pootevře jedno oko.
