Tichá noc, hlasitá noc... Je libo reggae, metal nebo country recitál?
V dalším díle seriálu přinášíme vánoční skladbu rakouské provenience, tentokráte zprzněnou americkými metaláky, reggae dreďákem nebo naopak dotaženou do hluboké lidskosti country recitátorem Jakubem Smolíkem.
Stille Nacht, heilige Nacht napsal roku 1818 Franz Xaver Gruber na text Josepha Mohra nedaleko Solnohradu. Před čtyřmi roky ji UNESCO zařadilo na seznam nehmotného kulturního dědictví. Ale ne v těch podobách, jaké přinášíme my.
Americká heavymetalová skupina Manowar se obvykle chvástá, že je nejhlasitější rockovou kapelou na světě. Proto je Tichá noc v jejich podání drobátko paradox. Elektrické kytary tvrďáci odložili a nechali jen orchestr, jehož epickou velkolepostí často dohánějí, když se zrovna nepodaří složit dobrou písničku. Orchestr fajn, zpěvy fajn, němčina od Erika Adamse OK, ale finální známku jim dejte sami.
Když to nejde s metalem, do punku se dá předělat cokoli kdykoli. Slovenská bigbítová legenda Tublatanka si s koledou celkem pohrála, výsledkem je Tichá (hlasná) noc.
Kdo místo kapra, bohemky a tuny cukroví preferuje pohodu s nějakým tím ne zcela legálním kuřivem, mohl by si oblíbit reggae koledy. Jako třeba tuto od londýnského zpěváka Lloyda Browna.
Další na řadě je kapela Burma Jones, která ovšem nepochází z éry koloniální Barmy, nýbrž z českých devadesátek. Zpěvák Bohouš Josef a spol. ztvárnili Tichou noc celkem nápaditě, a přitom přijatelně pro rádia. Tak se má dělat pop.
A další pořádná verze v podání souboru Pentatonix, který nepotřebuje žádné nástroje. Pětihlas naprosto stačí.
Vůbec nejhlubší, nejlidštější a nejpravdivější verze je ta od westernového barda a básníka Jakuba Smolíka. Jeho umění tesklivě, a přitom napínavě vyprávět srdceryvné příběhy do zvuků teskné balady zde podmanivě vykresluje vánoční atmosféru z dob americké občanské války. Když se jeden jižanský voják napil whisky víc, než snesl, padl výstřel. Jak to dopadlo? A kdo byl ten voják, kdo tenkrát v opilosti střílel? A jak to vypravěč všechno ví? Poslechněte sami.
A co je unikátní, je to také píseň ne o jedné, ne o dvou, ale hned o třech písních: o Přistupte blíže všichni věrní v podání kapely stojednatřicátého indiánského pluku, o Ať nám Bůh dá veselosti Páně, kterak ho zahrál orchestr konfederace z druhé strany, a pak o té nejkrásnější písni: o Tiché noci. Báječný příklad hudební tautologie – píseň, která je sama o sobě.
