Na jezeře: Ať žije seriál, který nenávidí muže
Bylo to jako potkat Jekylla a Hyda. Odpoledne byl Peter Mullan, „trainspottingový hrdina“ a dvojnásobný držitel BAFTA, srandistou, který se chtěl mazlit s miminky, a od třetinky piva spěchal za čtrnáctiletou dcerou. Večer se však proměnil v alkoholika a prznitele, jemuž byste dítě určitě nesvěřili — to díky roli v seriálu Jane Campionové Na jezeře, jejž ČT shodou okolností zařadila zrovna v době jeho návštěvy pražského Febiofestu. Kdo viděl, ví přesně, o čem mluvím.
Muži prý Jane Campionovou moc „nemusejí“. Jediná žena, jež vyhrála festival v Cannes (za film Piano, už je to přes dvacet let!), je totiž nešetří v rozhovorech ani ve svých filmech. Když první díly série veskrze filmových kvalit pouštěla před pár lety na Berlinale, zaznívaly vedle ovací i pohoršené výkřiky (mužských) kritiků, jimž přišla jako „obligátně hysterická platforma pro kampaň sufražetky Campionové“.
Abychom byli spravedliví — z příběhu, v němž introvertní vyšetřovatelka odmítá nechat spát (mužskou společností zlehčovaný) případ unesené, zneužité a těhotné dvanáctileté dívky, nevycházejí páni tvorstva nejlépe. Přesněji řečeno, nenajde se v něm snad ani jediný muž, jenž by to od Campionové neschytal a byl aspoň trochu sympatický.
Jenže nezapomínejme, že Campionová je Novozélanďanka, a kdo kdy byť jen nahlédl pod pokličku uhlazené image hobitího státu, nutně musel narazit na přetrvávající diskriminaci žen a (minimálně pro civilizované Evropany) nepochopitelně rozbujelé domácí násilí.
Krom toho by pak feministou musel být i třeba takový Lynch či Jonathan Demme — podmanivě mrazivá atmosféra Na jezeře má totiž až neuvěřitelně blízko k náladě Twin Peaks a Elisabeth Mossová hraje svou křehkou Robin se stejnou houževnatostí a zvláštním sex-appealem jako svého času Jodie Fosterová Clarice Starlingovou v Mlčení jehňátek.
Jane Campionová je bohyně, říká Mullan, jenž je v seriálu macho jako poleno. Pokud tedy nevěříte mně, kritičce aktuálně podezřívané z laktační psychózy, dejte prosím aspoň na něj. Má recht a ten seriál si šanci zaslouží.
Na rozhovor s Peterem Mullanem se můžete těšit v některém z příštích čísel tištěného Reflexu.
