Scenárista Simpsonových: Jágr? Ani nevím, jestli už v seriálu byl
Krátce po české premiéře nejnovější, sedmadvacáté řady Simpsonových zavítal do Čech jeden z duchovních otců žlutého fenoménu, scenárista Mike Reiss. „Všichni, kdo Simpsonovy píšeme, jsme marně toužili být Bartem. Místo toho čím dál tím víc připomínáme Homera,“ řekl Reflexu na festivalu Finále, jehož porotě předsedá.
Setkání s mužem, jenž ani po čtvrtstoletí stráveném s jednou a toutéž rodinkou nemusí vyprodávat vlastní humor, by mělo být zařazeno do učebních osnov FAMU. Je totiž zosobněním odpovědi na otázku, co dělá dobrého scenáristu výjimečným.
Má čtyři Emmy, diplom z Harvardu a píše nejdéle vysílaný seriál v historii televize. Dost na to, aby se zavřel ve svém, ideálně prezidentském apartmá a ven vylezl maximálně pro nějakou cenu za zásluhy. Místo toho pilně chodí na filmové projekce („Znáte Sedmero krkavců? I kdybych už neviděl nic jiného, zemřu šťastný.“), žasne, že ho u nás máme za celebritu, a stydí se, že neví, jestli v Simpsonových vystupoval Jágr.
Ten nenápadný vzadu
Pětapadesátiletý scenáristický mogul mimochodem není upsán pouze Simpsonovým. To jemu vděčíme za mnohé z kouzelných skečů praveverky Scrata z Doby ledové. Navíc — často bez nároku na kredit, jen jako tzv. ghost writer — zachraňuje animované filmy hollywoodských kolegů („Napravovat, co někdo pokazil, je neuvěřitelně obohacující.“).
V devadesátých letech, kdy měl pocit, že Simpsonů už bylo dost („Tímhle stadiem si postupně prošel každý z naší simpsonovské party.“), zkusil napsat svůj vlastní sitkom, jakéhosi předskokana formátu typu Family Guy nebo American Dad. Jmenoval se Kritik a jeho hrdinou byl animovaný Jay Sherman, newyorský filmový recenzent s vlastním pořadem a specificky manhattanským pohledem na svět. Ve své době se neprosadil, zato dnes je z něj kult, jehož epizody „sjíždějí“ nejen simpsonovští fajnšmekři.
Znám mnoho autorů, již z pocitu křivdy nebo zneuznání odmítají mluvit o tom, co je proslavilo, a umanutě hovor kormidlují k tomu, co baví jen je. Nikoli Reiss: zatímco Kritika komentuje málem omluvně, otázky na Simpsonovy vítá, i když jich za svou úctyhodnou kariéru musel slyšet stovky.
Láska má žlutou barvu
Z každé věty lze cítit, že své Springfielďany miluje. Že ho i po více než čtvrtstoletí v jejich společnosti pořád baví vymýšlet, kam je posunout dál. A právě ona čirá radost z tvorby, ta neutuchající potřeba, jež jej nutí každou středu absolvovat trasu New York–LA (protože Simpsonovi se přece musejí psát týmově), budiž odpovědí na otázku, kudy vede cesta k tvůrčí nesmrtelnosti.
Čeští autoři své chyby velmi rádi svádějí na to, že nemají tak velkorysé podmínky a rozpočty jako kolegové z Hollywoodu. Mike Reiss, ten nenápadný, úspěchem doživotně zaskočený mužík, ví své. A kdyby nebyl tak skromný, nejspíš by jim vzkázal, že v rozpočtech to doopravdy není. Ne, vlastně by je nechal napsat na tabuli: Budu pokorný a pracovitý, budu pokorný a pracovitý, budu pokorný a pracovitý…
Simpsonovi nekončí! Seriál se žlutou rodinkou se dočká 31. a 32. řady >>>
