Kniha džunglí je povedený remix legendárního disneyovského animáku
Původní, animovaná verze Knihy džunglí vznikla v roce 1967, bleskově se zařadila mezi filmovou klasiku a v podstatě převálcovala originální knihu. Ano, i tenhle film vznikl podle knihy; adaptace všeho možného nejsou výsadou moderní doby.
Knihu džunglí napsal v roce 1894 Rudyard Kipling, a i když byla určená mladším čtenářům, je to drsnější záležitost. Tehdy byly děti přece jen otrlejší, a když v šesti neumřely na obrnu, považovaly se za klikaře. Ovšem bez ohledu na původní zdroje, stejně si většina lidí, když se řekne Kniha džunglí, začne broukat „Moudrost medvědí“.
Tedy aspoň já si ji určitě broukat začnu.
„Moudrost medvědí, ta prostá moudrost medvědí...“
A tvůrci nového filmu s tímhle počítají. Takže to, co momentálně přichází do kin, není ani tak nová verze, jako spíš remix.
To, co je teď v Holywoodu v módě a co není ani sequel (pokračování), ani prequel (předkračování), jako spíš requel (znovukračování). Prostě znovuvyprávění něčeho, co už bylo, ovšem s přiznáním existence originálu a pomrkáváním na něj. To jsou třeba nové díly Star Treku. Nebo Kniha džunglí. V tom prvním je to pomocí starého Spocka, v tom druhém aspoň pomocí písniček.
Tedy, zase z toho naštěstí není vyložený muzikál. Použily se jen dva původní hity, Bear Necessities (po našem Moudrost medvědí) a Be Like Me (po našem... nevím). A i když se nový film drží původního příběhu animáku, tak ho správně proškrtává a obaluje. Proškrtává písničky, úvod – rovnou vidíme Mauglího jako člena vlčí smečky, žádné zdržování s nalezením a přijímáním a tak dále. A naopak, jednoduchý příběh přihazuje to, co ve staré disneyovce nebylo. Mystiku (vzhlížení ke slonům jako k božstvům) a důraz na emoce. A funguje to. Pravda, když se po téměř hororovém únosu opicemi zjeví ze tmy obří orangutan jako Marlon Brando v Apokalypse a najednou se pustí do veselého zpěvu, máte pocit, že to tam tak úplně nepatří.
Především – film vypadá naprosto úžasně. Nastala doba, kdy je možné natočit Knihu džunglí tak, aby živě vyhlížející vlci mohli mluvit, realisticky vypadající medvědi zpívat a malé dítě bojovat se skutečně se tvářícím tygrem. Prostě díky počítačům totálně smáznout rozdíl mezi skutečností a fikcí. Bude pak asi problém vysvětlit dětem, že není dobrý nápad lézt do výběhu s medvědy, když před pár dny viděli skoro úplně stejného medvěda, jak ve filmu hláškoval. Jo, kouzla počítačové animace zase pokročila. A člověka se může zmocnit až děs, když si uvědomí, že se hodinu a půl díval na film, ve kterém se vyskytovala jediná (téměř) lidská bytost. Klobouk dolů před třináctiletým Neelem Sethim, pro kterého asi muselo být dost šílené pobíhat v roli Mauglího celé měsíce sám před zeleným plátnem a mluvit s neviditelnými zvířaty. To by nahlodalo psychiku i otrlého mariňáka, natož třináctiletého kluka.
U nás film v kinech běží, celkem logicky, především v českém znění. A i když znění zní rozhodně dobře (pokud se nepletu, použili i původní texty písniček ze staré animované verze - nebo aspoň hodně podobné), tak člověka stejně víc láká originál, na kterém se vyřádila velmi zvučná jména. Šer Chána mluví drsoň Idris Elba, za Balúa plká a zpívá Bill Murray (ostatně Balú má něco z Murraye i v obličeji) a v roli opičího krále Luise mluví (a spíš recituje než zpívá) Christophera Walkena. Vážně, trojici, která by se méně hodila k dětskému filmu, si už nedovedu představit. To by mohlo překonat jen to, kdyby vůdce vlčí smečky namluvil bývalý pornoherec Ron Jeremy.
Režie se chopil Jon Favreau, který sice vypadá jako hloupější brácha Kevina Jamese, ale jeho kariéra je plná příjemných bijáků: Elf, Zathura, Iron Man jednička a dvojka... Jasně, pak si to pohnojil Kovboji a mimozemšťany, unaveným filmem, u kterého měl člověk pocit, že se režisér celé natáčení jen snaží tiše umřít.
Ovšem Knihou džunglí si pošramocenou pověst zase napravil. Je to akční, zábavné, chvílemi i dojemné – a především, na rozdíl od starého animáku si tady tvůrci nechali doširoka otevřená vrátka na druhý díl.
Proč ne. Když si to uchová tuhle úroveň, tak klidně rovnou trilogii.
