Provokatér Lars von Trier slaví šedesátiny. Jak se mu točí bez chlastu?
Nejosobitější a nejznámější dánský režisér současnosti Lars von Trier, který 30. dubna oslaví šedesátiny, rád provokuje svými neotřelými filmovými díly i názory. Provokace je podle něj cesta, jak přimět lidi přemýšlet. Nechává proto ve svých filmech vyplouvat na povrch nejrůznější lidské touhy, vášně a pudy.
Je mistrem v boření mnohých tabu a neváhá natočit i velmi extrémní scény. Předvedl to například ve svém kontroverzním psychologickém thrilleru Antikrist (2009). Příběh manželského páru, jenž se odjíždí vyrovnat se ztrátou synka na opuštěnou chatu v hlubokých lesích, je plný nečekaných zvratů, dusné atmosféry, násilných sexuálních scén a fobií. Před třemi lety zase představil svůj dvoudílný opus Nymfomanka, kterému dominují explicitní sexuální scény.
Velký úspěch zaznamenalo jeho drama Melancholia (2011), které získalo Evropskou filmovou cenu (EFA) pro nejlepší film. Snímek o konci světa bojoval také o Zlatou palmu na filmovém festivalu v Cannes, který musel kontroverzní dánský filmař ještě před vyhlášením výsledků opustit, když ho vedení přehlídky označilo za nežádoucí osobu. Von Trier tehdy na tiskové konferenci prohlásil, že má určité pochopení pro nacistického diktátora Adolfa Hitlera. Režisér si po incidentu dal předsevzetí, že se již nebude před novináři vyjadřovat.
Proslavil se jako spoluautor uměleckého manifestu Dogma 95, z něhož se vyvinulo významné evropské filmové hnutí. Hlavní myšlenkou manifestu je odstranění jakýchkoliv filmových efektů a soustředění se na příběh a herecké výkony.
Principy programu Dogma 95, které formuloval spolu s dánským režisérem Thomasem Vinterbergem, částečně uplatnil ve snímcích Prolomit vlny (1996) a Tanec v temnotách (2000). Plně se jím pak řídil v roce 1998 při natáčení filmu Idioti. Podle kritiků byla ale pravidla samotnými tvůrci již od začátku porušována (umělé osvětlení v Rodinné oslavě, přidaná hudba v Idiotech). V roce 2005 se pak von Trier a Vinterberg od manifestu distancovali.
Von Trier absolvoval Dánskou filmovou školu v Kodani. Už za studií získal za své filmy několik ocenění. Počátkem 90. let stál u zrodu filmové společnosti Zentropa Entertainment, která mu měla zajisti tvůrčí svobodu. Aby společnosti dodal finance, natočil dvě řady televizní minisérie z nemocničního prostředí s názvem Království.
Mučí se tam děti! Stovka diváků znechuceně utekla z nového filmu Larse von Triera >>>
V roce 1984 natočil snímek Prvek zločinu, který se stal základem takzvané evropské trilogie, kterou doplnily filmy Epidemic (1987) a Evropa (1991). Filmem Dogville (2003) odstartoval další, dosud nedokončenou trilogii s názvem USA: země možností. Jejím druhým dílem je film Manderlay, natočený o dva roky později.
Narodil se 30. dubna 1956 v Kodani. Jeho rodiče mu údajně ponechávali odmala takovou volnost, že ho to až traumatizovalo. Později se mu prý matka svěřila, že není synem svého otce Ulfa Triera, ale umělce Fritze Michaela Hartmanna, kterým se nechala oplodnit, aby syn zdědil jeho tvůrčí geny.
Předložka "von" se stala součástí jeho jména za studií. Jakoby šlechtickým přídomkem si prý jeho spolužáci dělali legraci z toho, že jméno Lars i příjmení Trier jsou v Dánsku velmi rozšířená.
Mezi jeho umělecké vzory patří vedle Ingmara Bergmanna například i Stanley Kubrick či Bertold Brecht, díla svých současných kolegů prý záměrně nesleduje.
V prosinci 2014 von Trier oznámil, že si není jist, zda bude schopen natočit další film poté, co přestal pít alkohol a brát drogy. V rozhovoru s dánským deníkem Politiken řekl, že už nepije jednu láhev vodky denně, ani nebere narkotika, jak to dělával dříve. V letošním roce by měl začít natáčet pro dánskou televizi osmidílný seriál Dům, který postavil Jack. Scénář, který si napsal režisér sám, by měl pojednávat o životě sériového vraha.
Podle svých slov také trpí fóbiemi, zejména z létání a občasnými depresemi, které mu znesnadňují práci i udržování sociálních vztahů.
