10 nejlepších televizních seriálů podle Kopřivy a Pavlovského
A také podle Honzy Potměšila, který se mi do titulku nevešel. Povinné povídání pro každého, kdo už neví, na co by se v televizi ještě díval, proběhlo v rámci jinak komiksového pořadu Komiksář.
V Komiksáři, youtubovém pořadu z produkce Crwe, je zpravidla řeč o komiksech; jeho aktuální dvoudílnýspeciál je ale věnován televizním seriálům – a protože si tam o nich povídají publicisté Jiří Pavlovský (autor knižní řady Kladivo na čaroděje, kterého znáte také z filmových recenzí pro Reflex.cz), Štěpán Kopřiva (autor brutálního Asfaltu a dost možná nejlepší české detektivky za posledních dvacet let Rychlopalba) a stejně nadšený geek Jan Potměšil, je to obohacující zážitek.
Tohle není pokec o tom, jak byl super poslední díl Hry o trůny, protože v něm Daenerys počtvrté (?) ukázala poprsí. Tohle je povídání například o tom, jakou životní filosofii najdete v kresleném seriálu Chucka Jonese Road Runner, v němž se divoký kojot pokouší zlikvidovat nonstop utíkající kukačku zemní, a vždycky na to sám příšerně dojede; podle Štěpána Kopřivy je to esenciální vyjádření pocitu, že celý svět je proti člověku. A že „ať se pokusí o cokoliv, tak se to otočí proti němu i za předpokladu, že zákony světa přestanou fungovat tak, jak by měly“.
Vezměte si třeba tu scénu, v níž kojot namaluje na skálu tunel, aby se o ní kukačka rozmázla; jenže kukačka tím tunelem proběhne; šokovaný kojot nakoukne za ní, načež z tunelu vyjede vlak a přejede ho. Předpokládat, že věci budou fungovat pořád tak, jak fungují dosud, je ten nehorší recept na postup životem, říká k tomu Kopřiva.
Probírány jsou tu samozřejmě i ty neoddiskutovatelné bomby jako Breaking Bad (Perníkový táta), Better Call Saul, Twin Peaks, The Wire(Špína Baltimoru) nebo Oz. O Breaking Bad, což je podle diskutujících seriálový román, který nezůstává nic dlužný Vojně a míru, se tady mluví jako o jednom z mála seriálů historie, který skutečně opsal kompletní dějový oblouk od prvního dílu k dílu poslednímu. Je to příběh, v němž veškeré zlo skutečně vyvěrá z ústřední postavy (která tady rozhodně nezůstává klasickou obětí okolností), a to v tak vysokých otáčkách magnetizující amorálnosti, že morální centrum seriálu se nachází naopak v postavě, kterou vlastně už asi žádný divák nemá opravdu rád (tipněte si, kdo to je).
Pozoruhodné věci ale padají třeba i o seriálu Babylon 5, který českými televizemi před lety prohučel spíše jako „takové to něco jako Star Trek“. Babylon 5 psal přitom Michael Straczynski, autor i u nás vyšlé Krajiny půlnočních stínů, který zanechal nesmazatelnou stopu na komiksovém Spider-Manovi. Pro Jiřího Pavlovského je Babylon 5 seriál, který poprvé přinesl skutečně epický příběh; promakaná, daleko dopředu promyšlená záležitost, v jejíž „páté sezóně se teprve vysvětlí, co se stalo v sezóně jedna“.
Své místo tu má pochopitelně i Rick and Morty, podle diskuze znalců sci-fi seriál druhé generace, který už žongluje s pravidly jako s kvantovými míčky a tak trochu „Miloš Macourek na speedu“ (s přihlédnutím k tomu, že pro mnohé Macourkovy hrdiny byla vražda první variantou, jak vyřešit problém; v Rickovi a Mortym se v krkajícím alkoholickém opojení takhle likvidují celé vesmíry).
A řeč přijde podle očekávání i na Doctora Who (Pán času), protože... protože na seriál, který se vysílá už od roku 1963 a pořád znamená naprostou špičku seriálové TV, řeč přijít prostě musí.
Vedle Mad Men (Šílenci z Manhattanu), Buffy The Vampire Slayer (Buffy, přemožitelka upírů) a celého univerza tvůrce Joshe Wheddona a Simpsonových přitom přijde řeč i na – na první pohled – nečekané záležitosti, jako je sitcom Fresh Prince of Bel-Air nebo seriál Gilmorova děvčata a hromadu dalších pozoruhodných věcí – a na vše unikátním úhlem pohledu přítomných pánů.
Mimochodem, ta Hra o trůny není v první desítce ani jednoho z nich.
