Nové komiksy na pultech: Přichází Sandman a daří se i Zámku a klíči
Jedna z nejslavnějších komiksových řad na světě, Sandman Neila Gaimana, se dočkala po více než čtvrtstoletí od svého prvního uvedení už desátého pokračování. A to si neklade za úkol nic menšího než změnit pohled na celou sandmanovskou ságu, pootočit zrcadlem, aby světlo na příběh dopadalo jinak. Některé stíny tak sice ustoupily, ale jiné se zdají být hlubší. A další skvělá zpráva: skvělý komiks Zámek a klíč je v češtině konečně kompletní.
Neil Gaiman: Sandman: Předehra
Sandman: Předehra.|Sandman okouzlil komiksový svět na přelomu 80. a 90. let minulého století. Česky začal vycházet roku 2002, což byla právě ta éra, kdy už se komiks coby médium ve světě právě díky tvůrcům jako Neil Gaiman nebo Alan Moore etabloval. Jenže u nás se mu stále nedařilo setřít poněkud nechutný šlem, kterým žánr už v 50. letech opatřil spisovatel Jan Drda – ten prohlásil, že komiksy jsou záležitostí deviantů a pervertů (vynecháme-li ty pro děti, ale děti se přece nepočítají).
Byl to u nás každopádně jeden z prvních „velkých“ komiksů s ambicemi zaujmout i intelektuální skupinky, které se prozatím komiksům nevěnovaly. A protože Sandman je jedinečným dílem, musel ve společnosti, která o sobě tvrdí, že se otevírá světu, nějak zarezonovat. Hodně tomu napomohl i překladatel Viktor Janiš, tehdy sice ne tak známý jako dnes, ale o to vehementnější v nekompromisním vyzdvihování Gaimanova opusu magnum.
Nakladatelství Crew uspělo, Sandman brzy putoval do intelektuální škatulky „must have“ a do deseti let byl v češtině konečně kompletní. Gaiman se k němu vrátil ještě v roce 2003 v knize Věčné noci, což jsou povídky o jednotlivých věčných, ale základní příběh zůstal nedotknut do roku 2013, kdy nakladatelství DC ohlásilo Předehru. Fanoušci tajili dech a báli se. Zvládne se Gaiman vrátit ve velkém stylu?
Jak se ukázalo, bál se i Neil Gaiman – a to je dobře. Přidat něco dalšího ke kánonickému dílu, jež jste napsali na vrcholu svých tvůrčích sil… Nezáviděníhodná situace. Ale Gaiman věděl, co dělá, evidentně příběh promýšlel hodně dlouho a rozhodl se, že nenapíše jen tak nějaké povídky ze Sandmanova světa, ale rovnou přinese některá odhalení, která změní celkové vyznění ságy. Časově je příběh zasazen před Snovo notoricky známé uvěznění ve sklepě okultistou s pochybnou pověstí. Ocitáme se na bizarní květinové planetě, kde tamní Sandmanův aspekt přichází o život. Tedy stala se precedentní událost, k níž je nutné zaujmout důrazné stanovisko.
Sandman, který právě řeší nechvalně proslulou záležitost s noční můrou jménem Korinťan (ano, ten z Domečku pro panenky), se musí vydat na dlouhou cestu, aby napravil, nebo naopak ještě zhoršil všechny svoje záležitosti. Vzhledem k tomu, že čtenáři četli následujících deset knih, je velmi zábavné odhalování střípků a souvislostí z budoucnosti, Gaiman si psaní užívá, ale je vidět, že jej stojí spoustu sil, nenechat se strhnout svým světem a držet se hlavní linie – svět čeká jen na šest sešitů, nikoli na dalších pětasedmdesát.
Záměr se daří. Na svojí pouti nás hlavní hrdina vezme do města hvězd, dozvíme se, kdo jsou rodiče věčných a oba je poznáme, což je poměrně vzrušující zážitek – zejména v podání kreslíře J. H. Williamse III., který ze sebe vydal všechno, aby byl celý příběh vizuálně omračující, nezapomenutelný. Psychedelické snové světy, zosobnělé hvězdy, šílené hvězdy, říše dvojrozměrné i říše s více rozměry, než jsou naše tři… To všechno Williams zdařile zachycuje. Fanoušci Sandmana zkrátka dostali vizuální orgie, které jim vynahrazují všechen ten čas, který museli čekat na další příběh.
Joe Hill: Zámek a klíč
Finále série Zámek a klíč.|Je samo o sobě těžké být synem slavného spisovatele a sám psát. Je-li jím ovšem Stephen King, je lepší zvolit si pseudonym a minimálně nějakou dobu nepřiznat, kdo jste. Pakliže ale jablko nepadne daleko od stromu a syn píše stejně dobře jako otec, pravda stejně vyjde brzy najevo. To je právě případ Joea Hilla, který i v Česku zabodoval svým skvělým hororovým komiksem Zámek a klíč (vyd. Comics Centrum), jenž by si jeho otec určitě přál napsat sám.
Komiks vypráví o rodině Zámkových, jimž hned na samém začátku dva nezletilí delikventi zavraždí živitele. Vdova se se třemi dětmi vydává na rodinnou usedlost Klíčov, která pamatuje ještě boj Ameriky za nezávislost. Na tamní poměry nezvykle starý a tajemný dům ukrývá obrovské tajemství – magické klíče, s jejichž pomocí lze měnit pohlaví, barvu pleti, změnit se ve zvíře, v obra, ovládat vlastní paměť, cestovat kamkoli, létat, ovládat oživlé stíny… Až do samého závěru příběhu netušíte, kde se mocná magie vzala, ani proč ji ovládají jen děti, tedy konkrétně dva středoškoláci Tyler a Kinsey a jejich malý bráška Bóďa. A netušíte ani, kde se vzal hlavní padouch, démonický Finta vraždící s obdivuhodnou lehkostí a nápaditostí každého, kdo mu stojí v cestě ke klíči Omega.
Šest dílů Zámku a klíče Joea Hilla a kreslíře Gabriela Rodrigueze vycházelo v české mutaci v překladu Jana Kantůrka (Zeměplocha) přesně pět let u nakladatelství Comics Centrum. Je zajímavé, že první díl vydali společně s Levnými knihami, aby se komiks co nejvíce rozšířil mezi čtenáře, načež poslední díly vycházely už pouze na přání čtenářů, tedy v limitované edici. Poslední dva díly vyšly zároveň, což byl moudrý tah – čekat na finále dalšího půl roku by bylo nad síly všech, kdo se do skvělého příběhu začetli. První díl je v současné chvíli nedostupný, ale nakladatel slibuje, že situaci napraví.
Bez rozpaků můžeme říci, že Zámek a klíč je jedna z nejlepších komiksových sérií americké produkce, která u nás kdy vyšla. Joe Hill zcela jistě netvořil komiks postupně, jak jej stíhal Rodriguez kreslit, ale odevzdal hotový román rozpracovaný do scénáře. Důkazů k tomuto tvrzení získáme dost a dost při druhém čtení celého díla. Poprvé čtenáře zahltí spousta skvělých nápadů, zvratů, děsivých scén a překvapení, která autor připravil čtenářům i hlavním hrdinům. Až s posledním dílem do sebe všechno zapadne a začne dávat smysl. Do dílu šestého přitom vůbec netušíte, v čem jste čtenářsky uvízli až po uši, a jen si užíváte mrazení u páteře vyvolané nebývale dobře napsaným příběhem.
Pokud jste četli knihy v průběhu uplynulé pětiletky, uděláte po dočtení jedinou logickou věc – sáhnete po prvním dílu a začnete znovu, dokud zase nedojdete na konec. A nestačíte se divit, protože Joe Hill už v první knize s názvem Vítejte v Lovecraftu zcela neskrývaně odkazuje k okamžikům, které se objeví v šesté či sedmé knize. Zjistíte, že celá série funguje jako dobře promazaný zámek, jehož mechanismus vymýšlel mistr v oboru, a navíc si napodruhé lépe vychutnáte detaily v dětštější, ale zároveň velmi pochmurné kresbě Gabriela Rodrigueze. Obsah i forma jsou zde sladěny přímo lahodně.
Je zbytečné více se rozepisovat o ději, který je potřeba zažít na vlastní kůži, ale zastavme se u zajímavých motivů, s nimiž Hill pracuje. Zámek a klíč se odehrává prakticky v současnosti a kromě hororu magického zachycuje i horor, v nějž se proměnil americký sen. Zapadlé městečko Lovecraft a okolí jsou ideálním prostředím k poukázání na skutečný stav věcí. Matka tří dětských hrdinů se stane alkoholičkou, aby snesla smrt manžela. Bratr zesnulého je homosexuální umělec, kterého napadnou v hospodě dvě slušné Američanky, jimž se nelíbí, že si z jejich městečka udělali gayové letní sídlo a skupují „jejich“ domy. Stranou nezůstane (díky klíči měnícímu barvu pleti uživatele) ani rasová otázka.
Nic z výše jmenovaného ale nepůsobí násilně ani mentorsky. Každý motiv perfektně zaujímá svoje místo a pomáhá k dotvoření výtečně vybudované temné, ale zároveň radostné atmosféry, protože i když se dějí strašné věci a smrt je na Klíčově prakticky denním hostem, stále jde o děti, které – i když nemají zdání proč – ovládají magické artefakty, s nimiž se dá zažít celá řada úžasných věcí; pakliže ovšem zjistíte, k čemu přesně ten který klíč slouží. A to je další z taháků celé řady – nikdy netušíte, kde se objeví další z klíčů ani co jeho objevení způsobí, a už vůbec, jaký je jejich původní smysl. Všechny stopy však směřují k jeskyni utopenců, která se rozkládá v útrobách útesu pod Klíčovem. Finále bude krvavé a děsivé a vy se k němu budete řítit stránku za stránkou se sevřeným hrdlem. A to je jisté, jako že se autor článku Richard Klíčník jmenuje.