5 tipů Reflexu, které byste na letošních Colours of Ostrava neměli prošvihnout
Ostravský festival Colours startuje již víceméně za pár hodin. Ve čtvrtek se na pódiích představí první účinkující a hudba pojede až do nedělního večera. Reflex pro vás připravil pět tipů, jež podle nás stojí za to letos slyšet. A jako bonus jeden tip přímo od dramaturga celého festivalu Jiřího Moravčíka.
Passenger
Zatímco buskeři v Praze marně protestují proti zákazům magistrátu, Michael Rosenberg neboli Passenger jinde a jindy svůj boj vyhrál. Ještě před několika lety hrál na ulici, dnes má jeho největší hit na YouTube přes miliardu kliků. Zpěvák z rodu posmutnělých fousatých chlapíků s kytarou rozněžní jak vás, tak vaše rodiče. „Ahoj, jmenuju se Mike. Doufám, že neočekáváte zábavu, protože já skládám velice, velice smutné písničky.“ I těmito slovy začíná svoje koncerty. A pak do davu vysype pravidelnou dávku emocí.
Neděle 17. 7., 20.00, Česká spořitelna stage
Caro Emerald
Přímý protipól Passengera. Při koncertech Caro Emerald jde především o zábavu. A o tanec. A o jazz. Klíčové slovo je retro. Holandská zpěvačka vyletěla jako raketa v roce 2011; její debutové album se drželo v čele nizozemské hitparády 27 týdnů, čímž překonalo rekord Thrilleru Michaela Jacksona. Elegantní mix jazzu, swingu a popu funguje na první signální.
Sobota 16. 7., 19.00, Česká spořitelna stage
Slowdive
Shoegazers. Chlapci a dívky s kytarami pověšenými proklatě nízko. Očima, které nebyly přes dlouhé vlasy vidět, hypnotizovali tkaničky vlastních adidasek. Hráli hlasitou, zasněnou hudbu, silné melodie jenom tak vykukovaly z kytarových vazeb. Na začátku devadesátých let to bylo cool. K jednoznačným hrdinům žánru patřily dvě kapely: My Bloody Valentine a Slowdive. Druzí jmenovaní to zabalili v roce 1994. Nechali za sebou tři alba, to druhé, Souvlaki, patří vůbec k tomu nejlepšímu, co dala na konci milénia Británie světu. Před dvěma lety se Slowdive vrátili na scénu. A ostravský koncert? Nemůžeme se dočkat.
Čtvrtek 14. 7., 22.45, ArcelorMittal stage
Thievery Corporation
V době, kdy už Slowdive rok neexistují, potkávají se v jistém klubu ve Washingtonu dva pánové. Společná vášeň pro bossa novu, jazz, dub a také současnou elektroniku vyústí v založení kapely a malého hudebního vydavatelství ESL Music. Debutové album věnují Antoniu Carlosi Jobimovi. Za dvacet let existence pak vydají dalších osm více či méně podařených desek, tu poslední před dvěma lety. A co můžeme v Ostravě čekat? Pestrou směs vlivů ze všech koutů světa opřenou o pevnou rytmiku.
Sobota 16. 7., 0.15, Česká spořitelna stage
2Cellos
Dva chorvatští krasavci, které jednoho dne přestalo bavit hrát klasiku, a tak si v roce 2011 švihli Smooth Criminal od Michaela Jacksona. Během dvou týdnů mělo video na YouTube přes tři milióny zhlédnutí. Nepřehlédl je ani Elton John a okamžitě přizval Luka Suliće a Stjepana Hausera na turné. Pak už to jelo jak po drátku: smlouva se Sony, účinkování v seriálu Glee, vystoupení v talk show Ellen DeGeneres, vyprodaná tour… Jak řekl sám Elton: „Vyrazte na ně naživo, protože je to opravdu neuvěřitelné! Nevzpomínám si, že bych viděl něco tak vzrušujícího od vystoupení Jimiho Hendrixe.“
Neděle 17. 7., 17.45, Česká spořitelna stage
Zvláštní tip dramaturga festivalu Jiřího Moravčíka: Songhoy Blues
Čerstvá senzace z Mali. Songhoy Blues navíc provází tak trochu neuvěřitelný příběh o štěstí v neštěstí, částečně zachycený v celosvětově úspěšném filmu They Will Have To Kill Us First. Čtveřice vysokoškoláků před válkou na severu země utekla do hlavního města Bamako, kde dostala do kolen Damona Albarna, jenž ji se svým Africa Expressem okamžitě uvedl do Evropy a pomohl vydat debutové album Music in Exile. Z Mali dosud neslyšený výbušný kytarový rock Songhoy Blues pak v roce 2015 zabodoval v mnoha prestižních světových anketách a na obřích festivalech.
Neděle 17. 7., 19.00, ArcelorMittal stage
