Josef Šebánek se živil jako taxikář či lesní dělník. Jako děda Homolka udělal díru do světa
„Jestli si ten fotbal neprosadíš, tak jsi u mě mrtvej Homolka.“ „Hele, tak já ti něco řeknu. Především, až někomu napíšu, že umřu, rozumíš, tak si lehnu do postele a ani se z ní nehnu! Už ze slušnosti!“ Těmito a dalšími perlami ozdobil Josef Šebánek filmovou satirickou trilogii o rodině Homolkových. Stejně jako jedinečná Milada Ježková i on byl neherec, přesto stvořil nezapomenutelné role ve filmech, které patří do klenotnice české kinematografie. Josef Šebánek se narodil před 101 lety, 22. července 1915.
Ačkoliv se Šebánek narodil v Podskalí u Písku, vyrůstal a poté celý život prožil v pražském Karlíně. Po absolvování měšťanské školy se vyučil automechanikem. Auta se pak stala jeho celoživotní vášní. Ostatně jeden čas se živil jako taxikář či automechanik v ČKD, řidič náklaďáku nebo autobusu, mezi tím pracoval i jako vorař, lesní dělník či soustružník.
Jak už to u takovýchto „budoucích hvězd“ chodí, i Šebánek se dostal k filmu úplnou náhodou. Jednou vzala Eva Ondříčková (manželka slavného kameramana Miroslava Ondříčka) Miloše Formana a jeho manželku Evu Křesadlovou „k tetě a strejdovi“ Šebánkovým do pražského Karlína a Forman byl jako u vytržení. Šebánka chtěl okamžitě do svého chystaného filmu „Lásky jedné plavovlásky“ (1965). V něm se potkal i s další neherečkou Miladou Ježkovou. Formana ale varoval, že se žádný scénář učit nebude. A ani nemusel. První Formanovy filmy byly typické tím, že režisér jen hercům vysvětlil podstatu scény a situace a dialogy nechal čistě na nich. Vynikly pak v pravé autenticitě. O dva roky později si Šebánek spolupráci s Formanem zopakoval ve snímku „Hoří, má panenko“ popisující hasičský bál v podkrkonošském Vrchlabí, jenž nemilosrdně pranýřoval dobový morální úpadek obyvatel Československa.
Stejně „nepostradatelným“ se stal Šebánek i pro dalšího režiséra. Šebánkovo zosobnění obyčejného českého človíčka s oblibou v pivu a fotbalu si všiml i režisér Jaroslav Papoušek a obsadil ho do role dědy a manžela Marie Motlové ve své trilogii o rodině Homolkových. Právě tyto filmy definitivně zajistily Šebánkovi filmovou nesmrtelnost. Podle pozdějších vzpomínek kolegů se přesto Šebánek prý zdráhal vstoupit před kameru vedle Heleny Růžičkové nebo Františka Husáka. Když je ale několikrát v přestávkách rozesmál, rozpaky z něj spadly. „Hrál sám sebe. I ty proslulé hlášky byly jeho,“ prozradila vdova Marie Šebánková. „Pepi rád bavil společnost, bylo ho všude plno,“ zavzpomínala.
Ačkoliv Šebánek ve filmech působil dojmem dobře živeného a statného člověka, zdraví ho začalo brzy opouštět. Urolog mu objevil nádor na močovém měchýři, bojoval s cukrovkou a začalo ho zlobit srdce. Nechtěl se už ani vysilovat holením tváře, proto v závěru života nosil vousy. Ztratil radost ze života a už odmítal filmové role, kterých mu jako hvězdě první velikosti chodilo stále dost. Zemřel v nemocnici synovi Bohumilovi v náručí 13. března 1977. Zastavilo se mu srdce. „Nesl jsem mu dršťkovou polévku a škvarkové placky, které měl rád,“ svěřil se v cyklu České televize „Předčasná úmrtí“ jeho syn Bohumil Šebánek.
